Pro Mooony – Nová práce (6)

Za dveřmi stál on a v ruce měl kytici růží. Překvapeně jsem na něho zírala.

„Chci tě pozvat do jedné restaurace na večeři a něco s tebou probrat. Tohle ti pak vysvětlím.“

Radši jsem se neptala, růže dala do vázy a jeli jsme. Dojeli jsme do jedné restaurace. Objednal nám něco k jídlu a povídali jsme. S jeho švagrem už bylo všechno v podstatě v pořádku. Pokud to půjde dobře, zanedlouho ho pustí domů. Pak mi děkoval za včerejšek, že jsem se ho tak ujala. Nevěděla jsem, co říct. Jen jsem se usmívala, ale pak jsem mu říkala několik věcí ke včerejšku. Třeba si nemyslím, že jsem udělala něco, co by neudělal kdokoli jiný. Nevím, možná některé věci vidím trochu jinak. Ale to je na pohledu každého. Najednou to přerušil.

„Víš, hodně pro mě znamená, co jsi pro mě včera udělala. A vím, že je to moc brzo, ale cítím k tobě něco víc než přátelství. Nechtěla bys to se mnou zkusit? Neříkám, že bychom spolu měli začít chodit hned, ale třeba časem, až se trochu poznáme. Rozmysli si to prosím.“

„Já. Promiň, půjdu už domů. Zítra v práci.“ Rychle jsem vstala a tak trochu utekla. Když jsem přišla, můj první pohled byl věnován růžím. Sedla jsem si na místo, kde v noci spal, dívala se na růže a přemýšlela.

Jde to vůbec? Ne, to není možné, je to jen sen. Nebo snad? Pomalu jsem vstala a váhavě přišla k růžím. Dívala jsem se na ně jako očarovaná. Dotkla jsem se jich a byly skutečné. Takže to není sen. Ale proč? Známe se ani ne den a už chce se mnou chodit? Skoro nic o sobě nevíme, neznáme se a já ještě nejsem schopná si k sobě pustit někoho tak blízko. Vytáhla jsem z kabelky mobil a napsala SMS kamarádovi, jestli by mohl přijít. Převlékla jsem se do něčeho pohodlnějšího, uvařila si čaj a schoulila se na sedačku. Přemýšlela jsem s hrnkem v ruce a popíjela. Pak jsem slyšela rachotit klíče v zámku. To byl můj nejlepší kamarád Lukáš. Má klíče od mého bytu a když ho potřebuju, hned přijede. Má svou rodinu, ale jeho žena mě zná, občas se sejdeme a už je s tím srovnaná, že jí Lukáše občas vezmu. Zvedla jsem oči od hrnku a uviděla ho. V ruce měl kytičku sedmikrásek. Našel vázičku a dal je vedle růží. Usmál se a sedl si vedle mě, objal mě a promluvil.

To be continued…

Příspěvek byl publikován v rubrice Na přání a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.