Vždycky, když večer usínám v postýlce, ještě si v hlavě shrnuji celý den. Asi to znáte – jak jsem tohle mohla vypustit z pusy, tohle bylo krásné, tohle se mi nepovedlo… Někdy se mi potom špatně usíná, protože si uvědomím, kolik jsem toho udělala špatně. Jindy se mi naopak usíná s velice dobrým pocitem. A to obzvlášť v poslední době. Sice se mi třeba věci nepovedly, ale jiné mi udělají obrovskou radost.

Jeden večer to je maličkost, další něco velkého. Vždycky něco jiného, ale naučila jsem se díky tomu vždycky něco pěkného najít. Párkrát se mi stane, že se až leknu, jak ten den vlastně probíhal. Najednou zjistím, že se mi mohlo stát tolik špatných věcí a je to v určitém slova smyslu zázrak, že pak nad tím můžu večer přemýšlet.

Je to úžasný pocit, když ráno vstanete a máte dobrou náladu, protože máte nějaké cíle. Někdy mám cíl něco vyřešit, co jsem nestihla předtím nebo o tom nevěděla, jindy maličkosti – třeba si donést nějakou kytičku, usmívat se…

Tohle všechno mě naučilo si všímat drobností. A drobnosti mě naučily si tolik vážit větších věcí. Dřív jsem to brala jako samozřejmost, ale když se na chvíli zamyslíte, vyvede vás to z omylu. Jsou věci, které mě mrzí, na tom se nic nemění. Jiné je to v tom, že jsem se naučila všímat si těch pozitivních věcí, které to vyrovnají. Občas se mi samozřejmě stane něco, na co se pozitivně dívat nemůžu. V tu chvíli mám dvě možnosti – dívat se na to opravdu záporně nebo přemýšlet, jestli je na tom i něco pozitivního. Když tomu dáte čas, zjistíte, že na tom vždycky něco je. Často to zjistíte třeba až za dlouho – můžou to být i roky. V té chvíli jste z toho byli opravdu špatní, ale když to zjistíte, je to pro vás dobrou zkušeností do budoucna.

Neříkám tím, abyste se na svět dívali přes nějaké růžové brýle. To ani nejde. Nejlepší je dívat se realisticky a nemít brýle s barvičkou. Jen je podle mě dobré občas zpomalit, shrnout si nějaké období, popřípadě ten den a zamyslet se, co mi to může dát do budoucna. Někdy nic, avšak jindy něco hodně důležitého…