Byl to rychlý rozhovor. Visela jsem na něm očima.

„Byla to sestra, švagr se právě probral.“ Místo odpovědi jsem vstala a objala ho. Začala jsem brečet, ale radostí. Byla jsem ráda za něho. Pustila jsem ho, abych si utřela obličej. Koukla jsem na hodinky a zjistila, že je strašně pozdě.

„Měli bychom jít spát, ať se vyspíme aspoň trochu.“ Podívala jsem se na něho s šibalským úsměvem. Řekl to, co jsem si právě myslela. Místo toho jsem se usmála a otočila směrem ke svému pokoji. Ráno jsem se vzbudila jako obvykle. V rychlosti jsem udělala všechno pro mě po ránu potřebné a pomalu se vkradla do kuchyně, že nachystám něco k snídani. Kuchyň je spojená s pokojem, ve kterém spal Richard. Když jsem dovařila čaj, právě vstával.

„Dobré ráno. Dáš si snídani? A co si dáš? Právě jsem dovařila čaj.“ Koukal na mě, protože právě rozlepil oči.

„Jé promiň. Dobré ráno. Musel jsem si uvědomit, co tu vlastně dělám. Já si dám jen ten čaj, nesnídám.“

„Tak já si dám jenom jogurt a můžeme.“

„Ne, nehoň se kvůli mě. Jako bych tu nebyl.“

„No, stejně jsme zaspali, takže nic jinýho moc nestíhám.“ Rychle jsem se najedla, vypili jsme čaje a jeli jsme. Na recepci jsme se pozdravili s Idou. Jen na mě mrkla – to bude určitě rozhovor. Nevadí, mluvit umím, takže ji nepustím ke slovu a vysvětlím jí to časem. Teď by to nepochopila. Vrhla jsem se na to, co mi Richard zadal. Bylo to jednoduché a bavilo mě to.

„Nechceš zajít na oběd? Zvu tě. Myslím, že je akorát čas.“ Richard se s tajuplným úsměvem objevil v laboratoři. Taky jsem se usmála. Známe se den, ale je radost ho vidět. Sundala jsem si plášť a vyrazili jsme. Chvíli jsem dopoledne mluvila s Idou. Hltala každé mé slovo – nakonec jsem jí to totiž řekla. Stejně by to nemělo cenu a aspoň ví, jak to je, tak se nebude divit. Dovedl mě do místní kantýny.

„Vím, nic moc, ale večer to spravím.“ Omluvně se u toho na mě díval. Stejně jsem měla takový hlad, že mi to bylo úplně jedno. U oběda jsme rozebírali všechno možné a ani mi nepřišlo, že by tu vařili špatně. Rozebírali jsme opravdu vše – od práce až k tomu, jak by měl vypadat ideální vztah a podobně. Pak jsem se vrhla zpátky do laboratoře. Říkal, ať jdu domů a že mě v sedm vyzvedne. Tak jsem udělala všechno, co bylo potřeba a šla domů. Ještě jsem si u odchodu popovídala s Idou a jela domů. Trochu jsem poklidila, osprchovala se a slušně oblékla, učesala a takové ty holčičí věci. Akorát bylo sedm. A zazvonil zvonek.

To be continued…