Pro Hannah – Pohádka

Žila byla jedna holčička a jeden chlapeček. Byli od malinka nejlepší kamarádi a bylo to na nich vidět. Pořád si hráli a společně rostli. Chodili spolu do školky a pak začali i do školy. Seděli spolu v lavici, učili se spolu a hráli si i spolu. Na zahradě (protože bydleli vedle sebe) si postavili svoje doupátko ve kterém bývali. A rostli. Všichni kolem nich prožívali první lásky, rozchody a oni, jako by žili v nějakém vlastním světě. Nevnímali to, dál chodili do svého domečku na zahradě a žili dál.

Přišlo období, kdy se rozhodovali, kam půjdou na střední školu. Každý šel na jinou – on na gymnázium a ona na střední odbornou. Ona musela jít kvůli toho na internát do jiného města. Bylo to smutné loučení. Přespali v doupátku a ráno se neochotně loučili. Oba plakali a ona pak šla na autobus a jela pryč. Každý večer si volali, ale pak toho bylo hodně do školy, takže to zvládli jenom jednou týdně. Ale byly to hodně dlouhé rozhovory. Pak byl maturitní rok a oni museli uvažovat o vysoké škole. Oba odmaturovali bezvadně, ona se dostala na medicínu a on na prestižní právnickou fakultu. Pořád nezažili svou první lásku.

Jenže vysoká škola jim změnila životy. Každý byl na jiné straně republiky, volali si už jen jednou za měsíc. Neviděli se celou vysokou. Sice jezdili domů, ale každý vždy jindy. Jednou si volali a jeden pro druhého měli plno novinek. Ona si našla chlapce, se kterým byla šťastná a on děvče. Oba našli svou první lásku a bylo to jedno z nejhezčích období na vysoké. Pak si už volali jen jednou za čtvrt roku a pak už jen o Vánocích, Nový rok…Tím, že si nevolali, si nemohli říct to, co je oba nejvíce trápilo, jak plynul čas. Oba se rozešli. Dostudovali vysokou a hledali si práci. Shodou okolností ji našli oba ve městě, kde se narodili. Bydleli každý u svých rodičů, ale byli v práci tak vytížení, že o tom nevěděli. A tak se stalo něco, co jednou přijít muselo.

Jí bylo smutno, a tak šla večer do chátrajícího doupátka. Byl letní večer, tak si trhala kytičku sedmikrásek na zahradě. Větřík jí vyfoukával vlasy a ona byla zachumlaná do košile. Šla pomalu, občas se sklonila a byla zamyšlená. Najednou došla do doupátka. Položila kytičku na stoleček a pomalu to celé procházela. Všeho se dotýkala, skoro nevěřila, že tam strávila celé své dětství a dospívání. Unaveně dosedla ke stolu s knihou, ze které si společně čítali vždy v létě, když tam nocovali. Začala se potutelně usmívat. Vzpomínky se začaly vynořovat rychleji, než by jim mohla udávat směr. Všechno to viděla tak věrně před sebou, až tomu nevěřila. Trhla sebou a zvedla hlavu. Ve dveřích stál on. Začali se potichu bavit. Neviděli se tak dlouho. Vlastně od střední. Sedl si k ní a probírali všechno. Došlo i k jejich zklamáním z lásky. Najednou zjistili, že je po půlnoci. Začali se smát, rozloučili se a šli spát. Další večer šli každý úmyslně – věděli, že tam toho druhého najdou. Takto plynul čas. Jako za dětství. Každý večer se scházeli zase v doupátku, které posléze společně upravili.

Jednou se dohodli, že oslaví návrat starého přátelství. Přespí v doupátku. Spali tam jen párkrát, proto to pro ně mělo takovou cenu. Bylo to něco úžasného a najednou oba věděli, co v životě chtějí. Měli před třiceti a oba toužili po lásce. Přišlo to tak náhle a přesto…Tušili to oba. Došlo jim to k ránu. Podívali se na sebe. Nemuseli nic říkat, ona jen přikývla a oba byli štěstím bez sebe. Políbili se a ona usnula v jeho objetí.

Čas plynul, byla velká svatba a pak? Pak měli své děti, které objevily doupátko. Chodily si tam hrát, studovaly, rostly.Čas neúprosně pokračoval až jeden večer slavili svatbu posledního svobodného dítěte. Všechny děti se už odstěhovaly z domu a měly své vlastní rodiny. Ten večer vyšli na zahradu a podívali se stejným směrem – k doupátku. Chytli se za ruce a došli dovnitř. Bylo už pořádně zchátralé, ale jim to nevadilo. Prožili tu celé dětství a vlastně doupátko mohlo za to, že teď byli spolu. Nemuseli nic říkat, byla to chvíle, kdy věděli, že tu chtějí přespat. Společně zestárli a užívali si vnoučata, která jednou za čas přijela. Vždy jim vykládali pohádku před spaním o jedné holčičce a chlapečkovi, kteří měli jednou svůj domeček na zahradě a …

Příspěvek byl publikován v rubrice Na přání a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u „Pro Hannah – Pohádka

Napsat komentář: Stoupa Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.