Nejprve jsem na něho zírala, tak říkajíc jako zjara. „To se ptáte mě?“
„Vidíte tu snad někoho jiného? Promiňte, jste tu první den…“
„Ne, to je v pořádku. Já nevím, záleží, co to je za situaci, jaké vztahy s těmi lidmi mám. To se nedá říct obecně.“
„Asi takhle. Před chvílí mi volala sestra, že stav mého švagra se horší. Srazilo ho auto a je to poměrně špatné. No, před chvílí mi nevolala, volala těsně před tím, než jste poprvé přišla, proto se omlouvám za své chování. Vím, že to není omluva, ale i přesto se zeptám, jestli ji přijímáte.“
„Ano, to je samozřejmé. Jsem nová, takže neočekávám zacházení jako ve vatičce. Mohu vám nějak pomoci?“
„Já nevím. Asi běžte domů, dneska jste všechno splnila a na to, že jste tu první den, jste poměrně šikovná. Jsem rád, že jste mezi nás přišla.“
„Děkuji, to jste mě mile potěšil. Může to znít hloupě, ale nechtěl bystě přijít na večeři? Nevím, jestli žijete sám a nic mi do toho není, ale možná by vám to mohlo trochu zvednout náladu.“
„Víte, že rád? Jsem sám a chodívám k sestře, jenže dnes to očividně nepůjde. Možná mi to pomůže, spíše jestli to nevadí vám či vašemu příteli.“
„Mně? Kdyby mi to vadilo, tak vám to nenabízím. A na rovinu, jsem také sama. Vidím, že na stole máte ještě mou žádost o přijetí, takže kde bydlím pro vás bude jednoduché zjistit. Jdu napřed a pak dojděte.“
„Dobrá. Moc vám děkuji. Nashledanou.“
Překvapeně jsem odcházela. To by mě nenapadlo, že hned po prvním dnu v nové práci budu zvát svého šéfa domů na večeři. Při odchodu jsem se chvíli bavila s Idou. Je to pohodová slečna – ta, co mi ráno vše ukázala a je sympatická. Už si i tykáme. Myslím, že bychom mohly být dobré kamarádky. Ještě jsem jí slíbila, že jí večer zavolám. Jen jsem trochu zmatená z toho, jak mi jde všechno až podezřele hladce. Po prvním dnu v nové práci mám kamarádku, šéf jde ke mně na večeři. Zastavila jsem své myšlenkové pochody. Vynořila se mi rada mého kamaráda – nechval dne před večerem. Věřím mu i jeho radám. Dal mi jich už několik a všechny se mi potvrdily. Jakmile jsem došla domů, začala jsem dělat čínu. Je to jednoduché a poměrně vděčné jídlo. Navíc jsem se nesetkala, že by někomu nechutnalo.
To be continued…
Tak za odměnu je tu druhý díl, pokěnud dost dříve než jsem chtěla. Z toho plyne, že nevím, jak rychle tu přibydou další díly 😉
Jůů, já nestačím koukat;-), je to skvělé a naprosto báječné…doufám, že brzy bude další díl:-)
Tady vidíš jaký jsou autoři. Sami natahují a kašlou na to dávat příběh pravidelně a usekávají to v nejnapínavější části a pak sami po jiných žebrají o pokračování. Vůbec nenarážím na sebe:-);-) Takže si nevšímej toho, že po tobě vymáhám další část;-) jsem jen další z mnoha nedočkavců…
Noooo…:-)brzo tu další díl určitě přibyde, ale musím to udělat trochu napínavé…když jsem druhou část přidala tak brzo..a nevím jestli je zástup nedočkavců, když seš jediná 😛 ale nědělám to kvůli počtu komentářů, takže mě to jen mile potěší, když někdo napíše a já mám zpětnou vazbu..proto jako třešnička na dortu další díl přibude tak zítra nebo ve středu 😉
Jelikož působím jako cenzura tak přidávám koment. .. No uvidíme jak se to bude vyvíjet dál že… 😀
Cenzura by se měla vycenturovat:-)tzn. zničit;-). To vůbec není fér! I když…C4 vyřeší veškerý váš problém 😀 .