První den v nové práci a musím přijít pozdě. To se vážně povede jen mně.
„Dobrý den, jsem tu dnes nová. Valérie Sawalská. Myslím, že mám jít na oddělení výzkumu trhavin.“
„Ano, jasně. Vy jste ta čerstvá absolventka, že? Držím palce, pokud se vám nepovede start, tak to bude špatný. Ale jak se tak na vás dívám, myslím, že to bude v pohodě. Zavedu vás k vašemu šéfovi.“
Dovedla mě před jedny dveře, vešla, něco domluvila a odešla. Než mě do těch dveří strčila, mrkla na mě a ukázala, že drží palečky. Pořádně jsem se nadechla a očekávala to nejhorší. Uvnitř byl asi můj šéf, v plášti. Je to taky vědec. Což je fajn, protože pokud se nemýlím a vědec je, tak bude mít jen smysluplné připomínky. Otočil se od okna čelem ke mně, nepříliš nadšeně se představil a řekl mi, co bude pro dnešek mou prací. Když jsem odcházela, tak zabrblal něco v tom smyslu, že tu mohou pracovat jen spolehliví zaměstnanci a otočil se zpět k oknu. Zprvu mě to pořádně zarazilo, protože jsem nevěděla, jak to mínil.
Odešla jsem do laboratoře. Dělala jsem to, co mi zadal, ale něco mě brzdilo. Nechtěla jsem přemýšlet, co to může být, proto jsem se dál pilně věnovala své práci. Brzy jsem ji měla hotovou a odnesla ji svému novému šéfovi. Když jsem vešla, seděl za stolem a hlavu měl v dlaních. Opatrně jsme zavřela, vzápětí zvedl hlavu a zvláštně se na mě podíval. Náhle z něj vypadlo: „Co byste dělala, kdyby se někdo ocitl v nesnadné situaci, ale vás by se to netýkalo?“
To be continued…
Jůůů, začátek velmi pěkný, těším se na pokračování ;-)Jan tak dál Berry:-)
ehm..děkuji..;-)tak za odměnu možná brzy přidám pokračování..:-)