Už aby to bylo za mnou

„Už aby to bylo za mnou!“
„A co zase?“ ptám se své kamarádky Mariky. Pořád opakuje, aby něco bylo za ní. Nic si neužije. Ani pořádně neprožívá bezstarostné dětství a teď ani pubertu. Nejdřív chce mít za sebou základní školu, aby mohla na gymnázium. Pak tábor, aby mohla na další; školní rok, aby byly prázdniny… Vždy si vymyslí něco, co asi nepochopím. Neprožívá realitu, ale chce být v budoucnosti. Možná to vidím černě, ale asi to bude tím, že Marika je jedináček. Rodiče ji pěkně rozmazlují. A co to bude teď, co chce mít za sebou?
„Mně se Patrik ták líbí…“, odbočuje Marika od tématu.

„Co jsi chtěla, aby bylo za tebou?“, ptám se netrpělivě. Vždycky něco nakousne, ale pak si to rozmyslí a nic mi neřekne. Od čeho jsou nejlepší kamarádky? Asi se mnou kamarádí jen kvůli tomu, že se jí líbí Patrik – to je můj bratr. Marika se už nadechuje, aby mi asi odpověděla. Ale jako vždy si to rozmyslela. Proč se jí líbí Patrik? Vždyť není v ničem zvláštní. Hezký je průměrně, chytrý taky, občas mně a Marice vysvětlí něco z chemie, když nechápeme látku. Marika se u nás i učí. Ale Marika je skoro jako naše sestra. Asi Patrika bere jenom jako bratra. A u nás je tak často, aby nebyla doma sama. Její rodiče jsou téměř celý den pryč.

„Dito!“

„Co se děje?“ odpovídám Marice na zavolání.

„Na něco jsem se tě ptala. Na co nebo koho myslíš? Poslední dobou pořád přemýšlíš a nevnímáš. Začíná mě to zlobit.“

„A na co ses mě ptala?“ Obě jsme najednou ztichly. Zaposlouchaly jsme se do naší oblíbené písničky When you believe (Když věříš). Moc se nám líbí.

„Víš, co chci, aby bylo za mnou? Patrik se mi líbí jako bratr. Ale moc se mi líbí Radek. Chci se toho pocitu zbavit. Docela mě to štve.“

No ne. Tak Patrika jsem uhádla, ale Radek? Je pravdou, že je moc hezký, ale skoro ho já ani Marika neznáme. Kde na ty myšlenky chodí?

„A jak jsi na to přišla, že se ti Radek líbí?“

„Na táboře byl s námi pár dnů a je moc hodný.“

„To je sice pěkné, ale je o sedm let starší a chodí s Bětkou. To nevíš?“

„Nevím,“ přiznává Marika, „aspoň na něj přestanu myslet,“ odpoví mi. „Už půjdu domů. Je pozdě. Ahoj.“

„Ahoj!“ zavolám na ni, ale slyším jen klapnout dveře. Ale stejně vím, že na Radka bude myslet pořád. Jen to v sobě bude dusit. Jejda! Už je sedm. To abych začala chystat večeři. Rodiče s Patrikem přijdou za chvíli. V obchodě, kde byli, zavírají o půl sedmé. Aspoň snad přijdu na to, co někteří myslí větou „Ať už je to za mnou!“ V případě Mariky si myslím, že tuto větu chápe jinak než já.

Příspěvek byl publikován v rubrice Povídky, příběhy... a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u „Už aby to bylo za mnou

  1. Marika je zvláštní. I když chápu, že se ji Patrik může líbit jako bratr, když žádného nemá. Ale není podmínkou, že když má Radek Bětku, nebude se už Marice líbit, teda pokud to není jen taková chvilková slabost 😉 Jdu na další díl 🙂

    • Já mám hodně pocit, že v období náct to velmi často bývají chvilkové slabosti (ale tím nechci nikoho shodit, jsou krásné výjimky!). Normálně jsem se v těch jménech zamotala a musela si to celé znovu připomenout, abych věděla, o čem mluvíš :-D.

  2. Pingback: Loučení | Berry

  3. Pingback: Vánoční dárek | Berry

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.