PřF: N-FY ABF (2. semestr)

Během semestru jsem si udělala radost, protože mi uznali mnou navržené naprosto volitelné předměty z Bc. v hodnotě 11 kreditů (nesměly být povinné, tak jsem si to naskládala tak různě, aby mi uznání vyšlo, nejvíce z 5. semestru ;-)). Nejtěžší semestr – jediné tři povinné věci z celého studia, které mi chybí k připuštění ke státnicím…

Celý příspěvek

(Ne)malé radosti #‎100

Naposledy.

  1. Krátká, o to krásnější návštěva u malého H. a jeho maminky.
  2. Úspěšné vyřizování.
  3. Tvoření.
  4. Zahrádka.
  5. Mazanec a Hraběnčin řez z loňských jablek (čerstvých, máme bezvadný sklep) a letošních ostružin.
  6. Nejhorší zážitek byl pochválen povzbuzením, procházka.
  7. Překonání se.

Asi poslední procházka s Malinkou v bříšku, přicházející podzim a kvetoucí divizny a něco podobného petrklíčům.

So before I save someone else, I’ve got to save myself 
And before I blame someone else, I’ve got to save myself
And before I love someone else, I’ve got to love myself

(Ne)malé radosti #‎99

  1. Dospávání.
  2. Digitárium a večerní procházka domů.
  3. Umývání oken v ordinaci.
  4. Hvězdárna, borůvková zmrzlina.
  5. Pečená dýňová semínka.
  6. Pozdravení dětí, odpolední procházka.
  7. Probírání se dětstvím.

Četla jsem: je zajímavé, že vady na kráse řeší téměř každý, ale téměř nikdo neřeší své vady na charakteru…
„A jako marnotratný syn, vyzpívám se ze svých vin…“

(Ne)malé radosti #‎96 + #‎97 +#‎98

  1. Geparďátka.
  2. Výlet.
  3. Brusinky.
  4. Zahrádka.
  5. Dokončení pokojíčku.
  6. (M)Lékárníkovo kázání.
  7. Dostěhováno!
  8. Naučila jsem se pískat na trávu!
  9. Český Šternberk.
  10. Kutná Hora („já čekal na tebe – asi si tě stejně vezmu!“ = můj nerozhodně rozhodný T.).
  11. Četba knihy, kterou babička schovala pro mě, a opravdu mi měla co říct, v přírodě.
  12. Hra, splav, mnoho myšlenek, večerní chválové zpěvy.
  13. Loučení, kniha Kazatel, lumpačení a povídání s O. a botová teorie.
  14. Švestkové knedlíky.
  15. Pochvala za přípravu papírů a materiálů.
  16. Držení při mašličkování.
  17. Odpočinek při noční hře.
  18. Procházka.
  19. Slovenská rozcvička, výroba dřevěného srdéčka pomocí dláta, Jara (no ako to vaše ročné období) a šmirgl papíry.
  20. Požehnaný den plný večerního odevzdání.
  21. Konec – vše dobře dopadlo 🙂

Celý příspěvek

Návštěva u babičky 2

Z minulé středy.
Stárnu. Nevyhnutelně. Spíše mi dorostly vlásky, které mi děti loni na táboře vytrhaly. Při čištění zubů jsem ve staženém culíku našla 5 šedivých pěšinek. Ale je na čase. Dochází u nás ke koloběhu. Nejmladší a nejstarší se brzy, když Pán dá, potkají. Celá rodina bude dostávat nové tituly. Prababička, pradědeček, babička, dědeček, tatínek, maminka, strýček, teta. A ona – dcera, vnučka, pravnučka, neteř. Malinká. Osm měsíců příprav na příchod malého požehnání do rozvětvené rodiny. Rozechvělé očekávání. A částečně bolestné uvědomování plynutí času. „Babička cítí, že to na ni padá. Je ráda za dary a požehnání, že může jít k nám, ale chodí častěji na hřbitov a ví, že vše jednou skončí.“

Celý příspěvek

(Ne)malé radosti #‎95

  1. Vlci v zoo a vůbec pozorování chování zvířátek, Helan počtvrté (1, 2, 3) ve skvělé partě.
  2. Deskovky a asociace.
  3. Tatínek mi opravil skříň, zábavné odpoledne zkoumáním postelí a skříní v obchodech (schovala jsem se do šatny a našla perfektní kousek s růžičkou pro babičku! ;-)).
  4. Odpo u Maru s leknínem, který kvete 4 dny v roce od desíti do půl páté, zahrádka.
  5. Loučení s Ferdou, postýlka.
  6. Procházka, autorské tatínkovo čtení mých starších kousků – sobecky myslím, že ty tři se mi povedly (leden-únor 2016) – a probouzí to ve mě touhu zase psát.
  7. Trouba a pizzy! (trénuju na pozvání M.!)

„… kdo jsem, v náručí tvém? Po mě samé… víš, mě se stýská…“ Jak moc se měníme (ve) společností(i) jiných lidí? Kde jsme doma? Kdo probouzí naše pravé já? A kdo dobro? „… chtěl jsem mlčet ale hovořím, chtěl jsem váhat, ale uvěřím…“ 
Lze doopravdy mít rád jinak? Nesobecky, přejícně, šťastně? Díky Poznání.

(Ne)malé radosti #‎94

  1. CT se skvělými učitelkami.
  2. Vymalován strop.
  3. Vymalovány stěny, tatínek.
  4. Popovídání, „máš na monitoru pohled – z Dánska – od Melly!“, zasunutí 2 pacientů do MR.
  5. Nabitý RTG skvělý den,“pěkně cvičíte“, postýlka.
  6. NG fest, Malinká se mi poprvé pohla pod rukou, procházka bukovými lesy, „I saw you last week – you played the guitar!“.
  7. Svatba Z+P – překrásné odpoledne s dvěma parádními lidmi a lidmi, kteří je mají rádi; hojdání malého H., procházení se v krásné zahradě a taky jsem se párkrát doslechla, však to napíšeš do těch týdenních radostí, ne? Tak píšu a raduju se 🙂 😉 (výročně jsem našla na dvou rostlinách nasazené dva květy, které jsem v životě neviděla a má orchidej stále neodkvetla!)

(Insta)cit #6

„Bílá bílá bílá bílá, komu by se nelí-bí-lá“ – pokřik bílé skupinky z posledního tábora z písničky z Příběhů včelích medvídků, který jsme dnes pouštěli malé princezně na vyšetření na magnetu, kde jsem seděla v bílém oblečení a myslela na to, jak budu odpoledne pokračovat s tím bílením pokoje pro babičku a jak mě to celou zabílí a vzpomínala na povzbuzení z předešlého dne „ty si hraješ na bílou paní?“. Ze stropu vylezlo pár šmouh, dnes se mi podařilo dokončit všechny stěny a maminka s J. udělali rámy okolo oken. Zítra tedy jen opravy. A tak jsem ležela na zemi, kontrolovala pohledem stěnu a nabírala síly a pravila: „Až budu velká, nebudu jezdit na dovolenou, ale našetřím korunky na pana malíře, aby mi vymaloval.“ Jenže pak mi hrozí, že nebudu mít vybíleno, ale jelínky, jako ve starém krásném seriálu Taková normální rodinka, který jsme v dětství zkoukávali stále dokola…