Zatím ne

Vzpomínáte na rok starou procházku? Jak jsem cosi řešila, měla obavy? Tehdy jsem se vlastně začala bavit s D., protože jsme se zdravili v kostele, ptal se, jak se mám, že jsem zaražená a já říkala, že nad něčím přemýšlím. Říkal, tak mi to napiš. A tak jsem napsala a domluvili jsme se, že to dá na kostelové stránky jako zamyšlení. Tehdy mi napsal: Díky moc, je to pěkný…nebo ehm…jak to říct…pěkně napsaný. I po roce si za tím stojím. A mohu k tomu asi říct jen to, že odpovědi stále nemám a naopak, tento okamžik odstartoval mé hledání a objevování Božích humorných třetích cest. Kdo si vzpomene na Bilancování, tak pro něj nápověda – v ten den, ke kterému se tam vracím, jsem se dozvěděla, že výsledky jsou zase skoro v pořádku. Ale další kontrola přede mnou, mohu jen své tělo vnímat a vím, že se bouří a už zase je v něm něco v nepořádku, možná ne to původní, ale doprovodné věci. Ale vím, že s tím nic neudělám, a tak nemá význam se trápit, ale odevzdat se do Božích rukou. A taky být trpělivá a nechat tělo, aby si vyvážené hladiny našlo částečně samo 😉 Na konci vám ještě něco napíšu… 😉


Když jsem byla menší, častokrát jsem slyšela příběh o tom, že Pán Bůh nám odpovídá trojím způsobem. Ano, ne, zatím ne. Myslela jsem, že všechny tři chápu, ale ukázalo se, že „zatím ne“ jsem si musela prožít, abych na něj dostala jiný náhled.

Celý příspěvek

(Insta)cit #4

Den, kdy se mi míjí roky před očima a nevím, kolik mi je. Pořádkuju ve staronovém pokojíčku a zařazuji věci do poliček a vymýšlím nové systémy ve staronových skříních. Vlastně jsem velká holka. Totiž vše kromě kapsáře, světel a koberce mám převzato z (m)Lékárníkova pokoje. Veliká jsem… A taky strašně malinká, když mou největší starostí je mít čisté kamarády, než si je pustím do postele… Už jen přibít hřebíčky na zeď, pověsit obrázky, zprovoznit stolová zařízení, ozdobit peřináč a zase bydlím. Veliká a malinká. Když můj malý tříletý soused se při věšení prádla přede mnou styděl a hrál si se suchou kytičkou. Že prý pro maminku. Mladá dušička ve starých-starostech. Na kolik se cítíš ty?

(Insta)cit #3

„Lepší vyhořet, než se přestěhovat.“
Žiju ve třech taškách. Ale mám střechu nad hlavou. Jen jsem přechodně bez skříně na oblečení a knihy jsem začala skládat do banánovek. Myslela jsem si, že jsem na tom dobře, oproti bratrům. Protože mám nejmenší pokoj, pečlivě rozmýšlím, co si kdy nechám, a co ne. Proto ve stěhovacím módu dávám pryč opravdu jen pár drobností. Ale najednou je těch „mých“ věcí nějak moc, když je musím přenosit do jiného pokoje, aby mi tu tatínek mohl vymalovat. Koukám na tu svou haldu svetrů, které miluju, ale zabírají 4 police ve skříni. Přemýšlíme nad jiným uspořádáním nábytku. Nemám ráda rozhodování o změnách. A najednou jich je moc. Strašně moc. A tak vzpomínám na dopolední chvilku v lese, zelené pupeny, květy, pokoj a křik ptáků. Další z citů, které si chci uchovat. Co vlastně k životu doopravdy potřebujeme? A kolik vzpomínek zvládneme uchovat?

Povědomé? Líbí se mi, že letos jaro opravdu nespěchá a vybarvuje se tak, abych si ho stíhala užít. Vybarvuje lístky a protahuje slunečními paprsky. Také potřebuju zpomalit…

Marie přijala úkol

Také přes rok staré, ale nedala jsem to sem a souhlasím s tím. Po víkendu, kdy bubliny se postavily výzvě a posloužily svými dary, aby potěšily starší lidi, jsem na ně nesmírně pyšná a zase souhlasím se slovy, která jsem sepsala před rokem, takže jsou pro mě aktuální…
Nedávno jsem dočetla poslední ze série knih o biblických ženách od Francine Riversové, která se mi opět propojila s aktuálním děním.

Celý příspěvek

Jak mě Bat-šeba k radosti ze života přivedla

Šuplíkové, zapomněla jsem to vyvěsit i sem, psáno jako zamyšlení na server křesťanské mládeže. Ale jsem ráda, že jsem to otevřela a připomněla si právě dnes. Mé radosti mě opravdu posouvají, každý den je jich už mnoho, tak osobních a niterných, že zůstávají jen v mém diáři. Pod tato slova se ráda znovu „podepíšu“, protože teď jim rozumím ještě více než před rokem a půl.
Včera jsem dočetla knihu o Bat-šebě od Francine Riversové, která mě velmi nadchla. V Bibli si můžeme počíst příběh o Bat-šebě v 11. a 12. kapitole 2. Samuelovy, ale autorka se rozepisuje do románu, ve kterém poukazuje na zvyky a myšlení tehdejší doby. A i když si některé věci dobarvuje, jak se jí hodí, navrtá člověku červíčka a začne na příběh pohlížet jinak. Tento příběh mi dal hodně myšlenek ve směru, že Bat-šeba udělala obrovskou chybu, která se s ní táhla do konce života. Ale i když byla „zapovězená“, možná právě proto, se utíkala k Bohu, který jí požehnal, odpustil a její druhý syn, Šalomoun, byl doslova „miláček Boží“. A asi není náhodou, že se Bat-šeba vyskytuje v Ježíšově rodokmenu.

Celý příspěvek

Bilancování

Blíží se konec kalendářního roku a to je pro všechny lidi obdobím jakéhosi sumírování. Bilancování, zda se splnila naše přání, zda jsme se pohnuli na kariérním žebříčku a co chceme další rok změnit. Nebo zda chceme změnit sebe, zbavit se nějakých svých zlozvyků. A vlastně můžeme vyjít s novým štítem – s čistým novým diářem, novou výplatní páskou, možná novou pracovní smlouvou. Nevím, zda je to spíše holčičí záležitost, ale i já jsem padla do osidel deníků a krabic se vzpomínkami. A tak jsem v tom bilancování otevřela krabici.

Celý příspěvek

Nechám mluvit je

6. projev do Komunikačního tréninku, téma příběh. Trošku netradiční.
Děkuji všem těm, kteří u některých z těch jizviček (nebo i jizev, o kterých nepíšu a víme o nich) byli a díky kterým se na to s ohledem dívám s vděčností, protože mě drželi, modlili se, objímali…

My jsme se rozhodly, že vám dnes povíme její příběh. Ptáte se, kdo jsme? Jsme jizvy. Je nás mnoho a na různých místech, ale dnes promluvíme jen my velké a významné, co jsme na těle. Protože my dokážeme s přehledem povyprávět téměř celý její příběh, který nám přijde zajímavý.

Celý příspěvek

Koloběhy

Neuspořádané, psané po chvilkách, protože hloubám dlouho…

Vše se děje pořád dokola. Nebylo nic nového pod sluncem zapsáno, objevujeme poznané, možná jen lépe rozumíme. Hlavně si natloukáme nos stále dokola na těch samých chybách. I já se motám v kruzích a přemýšlím nad věcmi pořád dokola. Ale někdy jsem hrdá, že se dostávám do židovské spirály, která se sice vrací na počátek věcí, ale o patro výše a z jiného pohledu.

Celý příspěvek