(Ne)malé radosti #‎84

  1. Duha.
  2. Začalo období zelenění, splněn předmět.
  3. Splněn další předmět opravdu milým testem (19 z 20, když vím, kde mám chybu už při odevzdání? to prostě je milý test).
  4. Ukončeny další tři předměty, 3. a 4. zelené pole, z toho jednoho mám opravdu velkou radost.
  5. Úklid, upečení, odpočinek jízdou na kole a intenzivním zahradničením s drahým kosánkem a návratem domů (až mě to celou zmohlo).
  6. Odpoledne s babičkou (nejen) na hřbitově.
  7. Dopolední výlet na tábořiště, rybička k obědu.

Viděla jsem jejich páteční narozeninový koncert, kde mě dostala Helanova úprava nočního rozhovoru se 4 violoncelly. Ale čím více jsem si ke článku o UV záření pustila do pozadí záznam koncertu z Českého rozhlasu, tím více jsem jimi nadšená. A nejvíc udivená jsem z tohoto tanga (tanku :-)), kde si klavírista hraje „mimochodem“ – nejvíce patrné na začátku. Přeji krásný týden 🙂

(Ne)malé radosti #‎83

  1. Rodinná procházka po sedmi měsících, napsaná seminární práce.
  2. Dokončení úkolů třetího předmětu – blíží se čas zelenění!
  3. Společný nákup s biofyziky v Lidlu. (och, skrytá reklama na borůvky a jahody a rajčata!)
  4. Rekord – 14 077 kroků = 10,4 km, milé překvapení, luční květinka pro maminku.
  5. Rekord´ – 16 488 kroků = 11,9 km, zvládla jsem navázat 264 +1 růží a u té poslední mě to dokonce začalo bavit (pro pochopení, jsem děsně nekreativní co se těchto věcí týče, a dost neschopná…).
  6. Oidipús s Pa. a Pa.
  7. 20 zasazených rajčat, 2 cuketky, 2 kedlubny, 1 paprika, plný košík natrhaného špenátu a nastříhaná meduňka na 0,5 l sirupu = moc příjemné pracovní „galejové“ dopoledne a vtipkování s taťkou a (m)Lékárníkem.

(Ne)malé radosti #‎82

  1. Ryba a čerstvý špenát natrhaný předešlého dne.
  2. Prezentace se povedla – komunikační trénink přináší ovoce.
  3. Procházka a učení na mechu, po velmi dlouhé době oběd se spolužáky ABF.
  4. Patola, první oběd se spolužáky RA, benzínová ovečka a práce rukama.
  5. Dobrý konec.
  6. Babička.
  7. Ryba.

Trocha archívu… Myslím na tu píseň, neb se mi líbí inspirace a rozvedení jednotlivých slok dětské písně, která je zmíněna na konci (4.32) a kterou znám a uvědomuji si, že jsme ji s dětmi velmi dlouho nezpívali. Pokud byste si potřebovali pomoct, překlad (a možná se v prvé řadě nedívejte na klip, ale vnímejte slova, protože v nich je pointa, ne obrázku jedné jediné situace zklamání). Přemýšlím nad poslušností – jde to od dětí, ale i od situací, které se teď dějí. Jak krátká je zrada od svědomí ke skutkům, slovo proti slovu, lži a slabost lidské povahy. Přestávám si myslet, že konec světa bude v zatmění slunce a měsíce, ale v zatmění lidských povah a jejich srdcí… Jak v těchto dnech zůstat silný..?

(Ne)malé radosti #‎81

  1. Překrásné počasí vyzývající k nepoužívání MHD a protáhnutí nožiček navzdory únavě a „no nemohlas nastoupit do těch prvních dveří?“ setkání s I.!
  2. Přednáška o termovizi, čas psaníček.
  3. Dumání.
  4. Dokončení kusu práce, jistota Boží ochrany.
  5. Dětské povídání napříč trolejbusem.
  6. Procházka.
  7. Zahrádka a čajovna.

Celý příspěvek

Zatím ne

Vzpomínáte na rok starou procházku? Jak jsem cosi řešila, měla obavy? Tehdy jsem se vlastně začala bavit s D., protože jsme se zdravili v kostele, ptal se, jak se mám, že jsem zaražená a já říkala, že nad něčím přemýšlím. Říkal, tak mi to napiš. A tak jsem napsala a domluvili jsme se, že to dá na kostelové stránky jako zamyšlení. Tehdy mi napsal: Díky moc, je to pěkný…nebo ehm…jak to říct…pěkně napsaný. I po roce si za tím stojím. A mohu k tomu asi říct jen to, že odpovědi stále nemám a naopak, tento okamžik odstartoval mé hledání a objevování Božích humorných třetích cest. Kdo si vzpomene na Bilancování, tak pro něj nápověda – v ten den, ke kterému se tam vracím, jsem se dozvěděla, že výsledky jsou zase skoro v pořádku. Ale další kontrola přede mnou, mohu jen své tělo vnímat a vím, že se bouří a už zase je v něm něco v nepořádku, možná ne to původní, ale doprovodné věci. Ale vím, že s tím nic neudělám, a tak nemá význam se trápit, ale odevzdat se do Božích rukou. A taky být trpělivá a nechat tělo, aby si vyvážené hladiny našlo částečně samo 😉 Na konci vám ještě něco napíšu… 😉


Když jsem byla menší, častokrát jsem slyšela příběh o tom, že Pán Bůh nám odpovídá trojím způsobem. Ano, ne, zatím ne. Myslela jsem, že všechny tři chápu, ale ukázalo se, že „zatím ne“ jsem si musela prožít, abych na něj dostala jiný náhled.

Celý příspěvek

(Ne)malé radosti #‎80

  1. Ochotné nereptající bublinky.
  2. „Uvažujete správně!“
  3. Trénování flexily, SMS o dobrém konci a mé dobré reakci.
  4. Mám strach, ale vím, že jsem v Božích rukou, a tak se snad vše během následujících dvou let podaří.
  5. Večer s (m)Lékárničky.
  6. Oslava 50 let Božího požehnání ve vztahu prarodičů.
  7. Krásný den.

(moc zajímavý projekt 5 lidských příběhů)

(Ne)malé radosti #‎78

  1. Jeden aby se bál, že jeho jméno bude v Pythonu použito do názvu příkladu = odreagovávací předmět, magnolie a zpěv ptáků, vymalování okna v pokoji.
  2. „První noc v novém bytě pokoji“ – navzdory prostorové paměti jsem z postele nespadla! A hlavně – už mám místo na protahování nožiček, juchů! 
  3. Spím, vstanu, vysaju a vytepuju koberec a židli, vyperu a pověsím povlečení a dám prát přehoz, jdu do školy, přijdu se naobědvat, vysát zbytky po tepování, pověsit přehoz a dát prát plyšáky, udělám ovocný salát pro maminku, jdu do školy, přijdu a posbírám prádlo, dám sušit doma plyšáky, uklízím si věci zpět do nastěhovaných skříní a krom maličkostí mám zabydleno = produktivní den!
  4. Kromě věcí na stěnách je vše na svém místě, nic neleží na skříních, aby se na to prášilo a dokonce mám jeden volný šuplík k dobru! (akorát jsem zjistila, že 3/4 mých věcí jsou věci pro oddíl, s tím chci do budoucna něco udělat…) = hurá se zase učit! Ve škole jsem pochválena, že uvažuji dobrým směrem (Dobrá otázka! Jsem ani nečekal, že by se na to někdo zeptal.) a vyhrála jsem propisku, která je dobrá do ruky.
  5. Uvařeno, upečeno, uklizeno, učeno.
  6. Neskutečně výborná školka, požehnaná jarní píseň a veselý cestopis K+D s bonusovou plácanou s D+T+N.
  7. Príma školení.

♫♪ Než den se skloní, na pokraji v šeru,
a magnolie, tiše zavře květ,
chci ještě jednou, vroucně pozdravit tě,
a k modlitbě zas, tiše zvednouti ret ♫♪

(Ne)malé radosti #‎77

  1. Sluníčko, které zahřívá a pálí a rekordních 10 115 kroků (7,5 km) kvůli minimu procházek po neodolatelném jarním počasí, obdivování včelek ve stromech a květinách, narcisy u cest.
  2. Neodolatelné blížící se šedo vplouvající do čar červánků a rožínající se lampy, které už díky posunu času vidím = 10 574 = 7,7 km díky šetření času při čekání na spoj domů, modlitby.
  3. Klasická trasa mezi školami lesem, kde obdivuju pupeny, křik ptáků a se smutkem míjím mech a trávu, na kterou si zatím nemohu lehnout – 12 682 = 9,2 km.
  4. Mám střechu nad hlavou, magnolie a její neodolatelná vůně a vzpomínky na dětství.
  5. Mnoho práce, kterou mohu udělat, protože mi ruce slouží.
  6. Překrásný východ slunce, zelená střídá zelenou, jízda vlakem, procházka v kouzelné sukovicové zahrady, kozí zmrzlina, diskuze a Boží odpovědi.
  7. Další krásný den, kdy jsem jen v podkolenkách, chování kuřátek, plácaná s T., Boží humor, jízda vlakem a usazení holčičky naproti mě s „Dobrý den, jmenuji se Alžbětka *** a nebudu vás kopat.“, ryba a mnoho ovoce.

Co je vlastně pravda?

(Ne)malé radosti #‎76

  1. Sluníčko.
  2. Vidím, jak jsem mohla vypadat a jaká piplačka s prťavoučkými dětmi je, a jakou si mě rodiče vymodlili = obrovské požehnání.
  3. Nákup nemocničních kalhot.
  4. „No, my tu jsme a vy tu nejste.“ „Aha, tak já běžím!“ (telefonát na patologii)
  5. Rodinný večer (a nebudu vypisovat ty dobrůtky, protože já fakt nejsem na jídlo, a tak nevím, proč se mi tu čím dál častěji objevuje, ale ten angreštový koláč, ten se mi fakt povedl ;-), a taky jsem dostala čokoládové berušky!)
  6. Nabírání sil.
  7. Práce. A jaro u babičky!

Celý příspěvek

Školní zkratky

Nedočkavé dříve narozené jaro.
Že ráda chodím pěšky, to už víte. A teď, když můžu jít jen ve svetru a plédu (když mě maminka nevidí, aby se nezlobila, že nastydnu) je mi ještě hezčeji. V neděli jsem dostala od tatínka krokoměr a už se nedivím, že mě bolívají kotníky, palce a nárty. V pondělí mám 8,5 tisíce kroků, v úterý 9,5, středu „jen“ 6,5 (byla jsem ve škole jen odpoledne) a dnes 9 (pro představu 6,5 km). Když jdu navíc ještě domů procházkou, zatím nevím, kolik to je 😀 Dočetla jsem se, že běžný člověk bez procházky denně ujde 1 – 3 tisíce kroků a měl by ujít vždy o cca 6 více, když chce pro sebe něco udělat. No, asi si zderivuju ten „nadpočet“. A vlastně se už nedivím, proč jsem ve volnu chodila na 30km procházky, abych měla pocit, že se procházím. Ale k věci – minulý a tento týden jsem využila 20min obědovou pauzu k něčemu lepšímu.

Celý příspěvek