Procházka

Potřebuji zpomalit, nadechnout se, abych měla sílu k dalšímu rozběhu. Zachumlaná ve velkém červeném kabátě vycházím z nemocnice s bolavou rukou. A hned u ní jsou růžolící bílé nevěsty okolo kříže, které k zastavení přímo vybízejí. Zastavuji se, dýchám, procvičuji konečky prstů pravé paže, nakonec se rozhoduji a pomalým krokem jdu k řece, okolo které vede cyklostezka, po které se vydám.

Celý příspěvek

Barvy

Barvy nás provází pořád. Spory, zda je život černobílý a výtky, ať ho nepozorujeme přes růžové brýle. Ale už zapomínáme komentovat, zda máme dnes modrý či zelený den. Při vaření se mi barvy moc líbí – tatínek moc rád používá do své speciální polévky červené papriky, aby byla lahodící i oku. Dokonce jsem jednou četla, že modrá barva značí nebezpečí, a tak člověku modré věci nechutnají, vyhýbá se jim. A proto jsou švestky do fialova a děti milují šmoulovou zmrzlinu. Na zvířata má podobný účinek žlutá. Proto ji mají včely a vosy.

Celý příspěvek

Návštěva u babičky

Léčím si bradavici. A nebaví mě to. Mám ji přesně pod bříškem palce levé nohy. V pátek byl krizový den. Léčba začala zabírat, to znamená, že se ranka otevřela na velikost špendlíkové hlavičky a chůze mě strašně bolela. A tak jsem kulhala na druhou nohu. Která mě taky bolela. Protože mě pobolívá její kotník od tábora, kdy jsem si ho vyvrkla nebo co se mi to stalo. Ale o tom nechci mluvit, myslím, že jsem moc mladá na naříkání nad zdravotním stavem. Vždyť mi v důsledku nic není.

Celý příspěvek

Nákup

Dnes jsem cestou do obchodu viděla překrásný západ slunce. Není typický pro město. Světlo se odráželo od oken panelových domů na protějším kopci, mě na křižovatce míjel vojenský džíp a já zabalená až po uši pozorovala stavební stroje. A v autosalonu někdo volal: „Počkejte, pane profesore!“ Už jsem byla u obchodu. Vytáhla jsem z kapsy klíče a z kroužku vysunula plastový peníz, abych započala boj se smýkajícím vozíkem. Při vjezdu do obchodu mi došlo, jak nevhodnou dobu na nákup jsem si zvolila. Čtvrteční odpoledne, kdy jdou nakoupit všichni. Chtějí se vyhnout páteční špičce a navíc jsou slevy z nového letáku.

Celý příspěvek

Prázdniny 2015 – rodinná dovolená aneb Kam s vozíčkem

Jak jsem zmiňovala, rodinná dovolená nám začala NG festem – z něj jsem zvlášť popsala Pavla Helana, který mě velmi nadchl. Pak jsme trávili čas na výletech a na Šumavě – ale vše je protkáno jedním prvkem. Mohli jsme tam, kam se dostane vozíček. Zmiňovala jsem, že maminka měla ošklivý úraz kotníku a nemohla chodit. Dovolenou jsme v jiný termín mít nemohli – a tak jsme vypůjčili vozíček a dovolenou přizpůsobili tak, abychom maminku do končin mohli tlačit. Protože není úplně jednoduché takové oblasti najít, chci se o ně podělit.

Celý příspěvek

Prázdniny 2015 – stáž

V pondělí po návratu z tábora jsem byla ráda, že jsem měla přijít do nemocnice až na devátou. Oblečení jsem měla naštěstí jakžtakž nachystané od maminky předtím, ale i tak se v klidu nasnídat a nabalit a ujistit, že vím, kam jdu. Trochu jsem samozřejmě zabloudila, ale naštěstí jsem se zvládla do nemocnice na onkologii dopravit, po zmatcích na recepci dojít na správné oddělení a po dalších zmatcích tam přijít za správným člověkem, který mě měl ten den na starosti.

Celý příspěvek

Prázdniny 2015 – tábor

Letošní tábor začal do jisté míry hekticky. Přípravy plynuly celý rok, já se těšila, ale někdy se plány mírně mění. V den začátku tábora jsem musela skládat poslední zkoušku, která mimo jiné rozhodovala o mém setrvání na škole. S Boží pomocí se vydařilo, já nejen, že zkouškou prolezla, ale dokonce prolezla se vší parádou oproti jiným předmětům. Nic tedy již nebránilo vše doma odhodit, nasednout do auta a nechat se rodiči odvézt na tábor 🙂

Celý příspěvek