Zatím ne

Vzpomínáte na rok starou procházku? Jak jsem cosi řešila, měla obavy? Tehdy jsem se vlastně začala bavit s D., protože jsme se zdravili v kostele, ptal se, jak se mám, že jsem zaražená a já říkala, že nad něčím přemýšlím. Říkal, tak mi to napiš. A tak jsem napsala a domluvili jsme se, že to dá na kostelové stránky jako zamyšlení. Tehdy mi napsal: Díky moc, je to pěkný…nebo ehm…jak to říct…pěkně napsaný. I po roce si za tím stojím. A mohu k tomu asi říct jen to, že odpovědi stále nemám a naopak, tento okamžik odstartoval mé hledání a objevování Božích humorných třetích cest. Kdo si vzpomene na Bilancování, tak pro něj nápověda – v ten den, ke kterému se tam vracím, jsem se dozvěděla, že výsledky jsou zase skoro v pořádku. Ale další kontrola přede mnou, mohu jen své tělo vnímat a vím, že se bouří a už zase je v něm něco v nepořádku, možná ne to původní, ale doprovodné věci. Ale vím, že s tím nic neudělám, a tak nemá význam se trápit, ale odevzdat se do Božích rukou. A taky být trpělivá a nechat tělo, aby si vyvážené hladiny našlo částečně samo 😉 Na konci vám ještě něco napíšu… 😉


Když jsem byla menší, častokrát jsem slyšela příběh o tom, že Pán Bůh nám odpovídá trojím způsobem. Ano, ne, zatím ne. Myslela jsem, že všechny tři chápu, ale ukázalo se, že „zatím ne“ jsem si musela prožít, abych na něj dostala jiný náhled.

Celý příspěvek

Nechám mluvit je

6. projev do Komunikačního tréninku, téma příběh. Trošku netradiční.
Děkuji všem těm, kteří u některých z těch jizviček (nebo i jizev, o kterých nepíšu a víme o nich) byli a díky kterým se na to s ohledem dívám s vděčností, protože mě drželi, modlili se, objímali…

My jsme se rozhodly, že vám dnes povíme její příběh. Ptáte se, kdo jsme? Jsme jizvy. Je nás mnoho a na různých místech, ale dnes promluvíme jen my velké a významné, co jsme na těle. Protože my dokážeme s přehledem povyprávět téměř celý její příběh, který nám přijde zajímavý.

Celý příspěvek

Prázdniny 2016 – rodinná dovolená III – ZOO

Poslední část dovolené. První a druhá část.

11. den – Vyškov

Ráno vstávám brzy, protože se musím jít objednat na kožní s úmorným slunečním ekzémem, který mi komplikuje život. Maminka udělala z rakouských borůvek výtečné knedlíky a pere, my zatím jedeme do Vyškovské zoo. Přijíždíme na parkoviště, kde se platí 20 Kč/den a až po vjezdu s velkým úsilím najdeme místo. Je téměř plno. Na J. přání jdeme prvně do dinoparku, který je součástí. Nasedáme do dinovláčku, ale množství netrpělivých lidí nás rozdělí. Prvně to vypadá, že budu muset jet dalším spojem, ale nakonec nacházím místo. Paní usazovatelky si lidé bezohledně nevšímají a neposlouchají ji. Čeká nás asi 15min přejezd na okraj města, kde krásnou bránou vjíždíme do parku. Ten je malý a já si celou dobu kladu otázku „proč“. Přijde mi to jako přehlídka filmových triků. A to je tak celé. Nejvíce se nám líbí 4D kino (cca 10 min v ceně vstupu – chvěje se i podlaha). A nad hlavami nás pozorují lidé šlapající na kole (za příplatek).

Celý příspěvek

Prázdniny 2016 – rodinná dovolená II – Šumava

Pokračujeme. Abychom se dostali k té jachtě 😉

6. den – 13 km

Dneska jsme si přispali a chytla nás leonóra. Po snídani se J. odvažoval do ledového bazénu, já si četla Vojnu a mír a až po 11. jsme vyrazili. Protože bylo zataženo, chtěli jsme na Kašperský hrad. Ale bylo zde příliš mnoho turistů. Tak že pojedeme na Modravu. Zastavili jsme u Hradlového mostu, kde jsme také loni byli, podívali se na prázdnou Vydru a vysvětlovali Německým turistům, jak se dostanou na Tříjezerní slať. Tak nás to zaujalo, že jsme se tam sami vydali. Přejeli jsme tedy na Modravu, kde ale bylo hrozně drahé parkování. Také mě mrzelo, že nepoznávám místa ze seriálu Policie Modrava. Bylo zataženo a spadlo pár kapek, ale vydali jsme se po červené okolo Dřeváku. Zde cyklisté odkládali děti – výtvarno-dřevařské muzeum. Po 120 m se dojde k novému mostu, s kterým připojená cesta stála téměř 7 milionů. Přestože před 120 m most i cesta navazující na cyklostezku jsou. Raději jsme šli dál. Kousek za mostem je nouzové nocoviště a po 2,5 km se odpojí od červené turistické značky a jde se (od Rybárny) 1 km po cyklotrase do velmi prudkého kopce. Na jeho vrcholu je cíl – Tříjezerní slať. Opět je zde dřevěný herbář a 3 krásná rašelinná jezírka. Akorát cestička je rozbitá – nedávno ji provizorně spravili a po létě bude následovat velká rekonstrukce.

Celý příspěvek

Prázdniny 2016 – rodinná dovolená I – Novohradské hory

1. den – příjezdový den

Cesta byla nekonečná! Dálnice naproti nám stála, na okresce jsme kvůli bouračky museli čekat a navigace nás do kempu hnala oklikou. Nakonec se však povedlo a jsme tady. Chatka v 5 odpoledne není přichystaná, ale po chvíli dostáváme klíče. Idylu ruší zaparkované auto přímo pod okny a hučící hnízdo ve střeše chatky. Cestou jsme jacísi ucabrtaní, na večeři dojídáme rizoto, které jsme si přivezli. J. ožije a po pár kolech žolíku nás přemluví na pingpong. Pořád tu ale létá otravný hmyz a kouše. Od rybníků tu však jde chlad – jsme v části Veveří Nových Hradů. Nástěnka autokempu říká, že ve městě je kovář a výstava starého života, dále nabízí půjčovnu raftů, kánoí a kol. Před spaním nám tatínek předčítá Neználka.

Celý příspěvek

Prázdniny 2016 – tábor

Letos je to fakt dlouhé, tak doporučuji rozdělit do deseti dnů. Protože popisuji zážitky, komplikace, ale i celý program celotáborové hry o Lesním království včetně popisu her.

Jestli jsem loni měla pocit, že tábor začal hekticky, neznám pak přídavné jméno pro letošek. Věděla jsem, že budu hlavní vedoucí kvůli více komplikacím. Porady jsem se snažila tlačit okolo ledna až března, protože jsem tušila, že okolo května už nebudu mít ani já ani nikdo další čas. Z pěti vedoucích jsme totiž 3 letos státnicovali. A to není sranda… Když čtvrtý vedoucí začne mít zdravotní problémy a pátému vedoucímu onemocní dítě. Tábor jsme ale neodvolali a vrhli se na něj. A s Boží pomocí vše dobře dopadlo!

Celý příspěvek

Procházka

Potřebuji zpomalit, nadechnout se, abych měla sílu k dalšímu rozběhu. Zachumlaná ve velkém červeném kabátě vycházím z nemocnice s bolavou rukou. A hned u ní jsou růžolící bílé nevěsty okolo kříže, které k zastavení přímo vybízejí. Zastavuji se, dýchám, procvičuji konečky prstů pravé paže, nakonec se rozhoduji a pomalým krokem jdu k řece, okolo které vede cyklostezka, po které se vydám.

Celý příspěvek

Barvy

Barvy nás provází pořád. Spory, zda je život černobílý a výtky, ať ho nepozorujeme přes růžové brýle. Ale už zapomínáme komentovat, zda máme dnes modrý či zelený den. Při vaření se mi barvy moc líbí – tatínek moc rád používá do své speciální polévky červené papriky, aby byla lahodící i oku. Dokonce jsem jednou četla, že modrá barva značí nebezpečí, a tak člověku modré věci nechutnají, vyhýbá se jim. A proto jsou švestky do fialova a děti milují šmoulovou zmrzlinu. Na zvířata má podobný účinek žlutá. Proto ji mají včely a vosy.

Celý příspěvek