Zatím ne

Vzpomínáte na rok starou procházku? Jak jsem cosi řešila, měla obavy? Tehdy jsem se vlastně začala bavit s D., protože jsme se zdravili v kostele, ptal se, jak se mám, že jsem zaražená a já říkala, že nad něčím přemýšlím. Říkal, tak mi to napiš. A tak jsem napsala a domluvili jsme se, že to dá na kostelové stránky jako zamyšlení. Tehdy mi napsal: Díky moc, je to pěkný…nebo ehm…jak to říct…pěkně napsaný. I po roce si za tím stojím. A mohu k tomu asi říct jen to, že odpovědi stále nemám a naopak, tento okamžik odstartoval mé hledání a objevování Božích humorných třetích cest. Kdo si vzpomene na Bilancování, tak pro něj nápověda – v ten den, ke kterému se tam vracím, jsem se dozvěděla, že výsledky jsou zase skoro v pořádku. Ale další kontrola přede mnou, mohu jen své tělo vnímat a vím, že se bouří a už zase je v něm něco v nepořádku, možná ne to původní, ale doprovodné věci. Ale vím, že s tím nic neudělám, a tak nemá význam se trápit, ale odevzdat se do Božích rukou. A taky být trpělivá a nechat tělo, aby si vyvážené hladiny našlo částečně samo 😉 Na konci vám ještě něco napíšu… 😉


Když jsem byla menší, častokrát jsem slyšela příběh o tom, že Pán Bůh nám odpovídá trojím způsobem. Ano, ne, zatím ne. Myslela jsem, že všechny tři chápu, ale ukázalo se, že „zatím ne“ jsem si musela prožít, abych na něj dostala jiný náhled.

Celý příspěvek

(Ne)malé radosti #‎78

  1. Jeden aby se bál, že jeho jméno bude v Pythonu použito do názvu příkladu = odreagovávací předmět, magnolie a zpěv ptáků, vymalování okna v pokoji.
  2. „První noc v novém bytě pokoji“ – navzdory prostorové paměti jsem z postele nespadla! A hlavně – už mám místo na protahování nožiček, juchů! 
  3. Spím, vstanu, vysaju a vytepuju koberec a židli, vyperu a pověsím povlečení a dám prát přehoz, jdu do školy, přijdu se naobědvat, vysát zbytky po tepování, pověsit přehoz a dát prát plyšáky, udělám ovocný salát pro maminku, jdu do školy, přijdu a posbírám prádlo, dám sušit doma plyšáky, uklízím si věci zpět do nastěhovaných skříní a krom maličkostí mám zabydleno = produktivní den!
  4. Kromě věcí na stěnách je vše na svém místě, nic neleží na skříních, aby se na to prášilo a dokonce mám jeden volný šuplík k dobru! (akorát jsem zjistila, že 3/4 mých věcí jsou věci pro oddíl, s tím chci do budoucna něco udělat…) = hurá se zase učit! Ve škole jsem pochválena, že uvažuji dobrým směrem (Dobrá otázka! Jsem ani nečekal, že by se na to někdo zeptal.) a vyhrála jsem propisku, která je dobrá do ruky.
  5. Uvařeno, upečeno, uklizeno, učeno.
  6. Neskutečně výborná školka, požehnaná jarní píseň a veselý cestopis K+D s bonusovou plácanou s D+T+N.
  7. Príma školení.

♫♪ Než den se skloní, na pokraji v šeru,
a magnolie, tiše zavře květ,
chci ještě jednou, vroucně pozdravit tě,
a k modlitbě zas, tiše zvednouti ret ♫♪

(Insta)cit #4

Den, kdy se mi míjí roky před očima a nevím, kolik mi je. Pořádkuju ve staronovém pokojíčku a zařazuji věci do poliček a vymýšlím nové systémy ve staronových skříních. Vlastně jsem velká holka. Totiž vše kromě kapsáře, světel a koberce mám převzato z (m)Lékárníkova pokoje. Veliká jsem… A taky strašně malinká, když mou největší starostí je mít čisté kamarády, než si je pustím do postele… Už jen přibít hřebíčky na zeď, pověsit obrázky, zprovoznit stolová zařízení, ozdobit peřináč a zase bydlím. Veliká a malinká. Když můj malý tříletý soused se při věšení prádla přede mnou styděl a hrál si se suchou kytičkou. Že prý pro maminku. Mladá dušička ve starých-starostech. Na kolik se cítíš ty?

(Insta)cit #3

„Lepší vyhořet, než se přestěhovat.“
Žiju ve třech taškách. Ale mám střechu nad hlavou. Jen jsem přechodně bez skříně na oblečení a knihy jsem začala skládat do banánovek. Myslela jsem si, že jsem na tom dobře, oproti bratrům. Protože mám nejmenší pokoj, pečlivě rozmýšlím, co si kdy nechám, a co ne. Proto ve stěhovacím módu dávám pryč opravdu jen pár drobností. Ale najednou je těch „mých“ věcí nějak moc, když je musím přenosit do jiného pokoje, aby mi tu tatínek mohl vymalovat. Koukám na tu svou haldu svetrů, které miluju, ale zabírají 4 police ve skříni. Přemýšlíme nad jiným uspořádáním nábytku. Nemám ráda rozhodování o změnách. A najednou jich je moc. Strašně moc. A tak vzpomínám na dopolední chvilku v lese, zelené pupeny, květy, pokoj a křik ptáků. Další z citů, které si chci uchovat. Co vlastně k životu doopravdy potřebujeme? A kolik vzpomínek zvládneme uchovat?

Povědomé? Líbí se mi, že letos jaro opravdu nespěchá a vybarvuje se tak, abych si ho stíhala užít. Vybarvuje lístky a protahuje slunečními paprsky. Také potřebuju zpomalit…

(Ne)malé radosti #‎76

  1. Sluníčko.
  2. Vidím, jak jsem mohla vypadat a jaká piplačka s prťavoučkými dětmi je, a jakou si mě rodiče vymodlili = obrovské požehnání.
  3. Nákup nemocničních kalhot.
  4. „No, my tu jsme a vy tu nejste.“ „Aha, tak já běžím!“ (telefonát na patologii)
  5. Rodinný večer (a nebudu vypisovat ty dobrůtky, protože já fakt nejsem na jídlo, a tak nevím, proč se mi tu čím dál častěji objevuje, ale ten angreštový koláč, ten se mi fakt povedl ;-), a taky jsem dostala čokoládové berušky!)
  6. Nabírání sil.
  7. Práce. A jaro u babičky!

Celý příspěvek

Školní zkratky

Nedočkavé dříve narozené jaro.
Že ráda chodím pěšky, to už víte. A teď, když můžu jít jen ve svetru a plédu (když mě maminka nevidí, aby se nezlobila, že nastydnu) je mi ještě hezčeji. V neděli jsem dostala od tatínka krokoměr a už se nedivím, že mě bolívají kotníky, palce a nárty. V pondělí mám 8,5 tisíce kroků, v úterý 9,5, středu „jen“ 6,5 (byla jsem ve škole jen odpoledne) a dnes 9 (pro představu 6,5 km). Když jdu navíc ještě domů procházkou, zatím nevím, kolik to je 😀 Dočetla jsem se, že běžný člověk bez procházky denně ujde 1 – 3 tisíce kroků a měl by ujít vždy o cca 6 více, když chce pro sebe něco udělat. No, asi si zderivuju ten „nadpočet“. A vlastně se už nedivím, proč jsem ve volnu chodila na 30km procházky, abych měla pocit, že se procházím. Ale k věci – minulý a tento týden jsem využila 20min obědovou pauzu k něčemu lepšímu.

Celý příspěvek

(Ne)malé radosti #‎72

  1. Stará aulička se světýlkem na každém sedadle, legrační anarchistická hodina s Pythonem, kde se plní přání.
  2. Pocit jara.
  3. Škola mě fakt baví, pomeranč, žampiony.
  4. „Bojujte, ať se vám daří!“
  5. Obloha – hvězdy – město – světla – ticho… je fakt krásně… požehnaná.
  6. Vzpomínka, která to naprosto vystihuje.
  7. Mám moc šikovné bubliny…

Celý příspěvek

(Ne)malé radosti #‎69

  1. Pracovní den, milá chvilka u Z., bubliny mě dnes dostaly svou veselostí a s nejmenšími třemi jsem oprášila dětskou plácanou, kterou jsem je naučila – prostá radost.
  2. Učící den, protáhnutí se odběhnutím v chumelenici (jů!).
  3. Ukončení semestru na PřF!, sníííh a hodně sněhu, knihovna, culení na poště na malou princeznu, meltové pitíčko, blaho, ach… Volno! (haha, čas na práci)
  4. Oběhnutí škol, knihovna.
  5. Ranní pozdrav (m)Lékárníkovi, první letošní grilovačka, vidění rodiny.
  6. Rozumbrada ve vlaku, slučák.
  7. Půlden v posteli pomohl více než dva paraleny.

Celý příspěvek

(Insta)cit #1‎

Blažené 3 h, kdy zavlněné krátké pramínky držely za ušima, zapomněla jsem pít vychladlé meltové capuccino a z nedostatku ořecho-směsi pojídala zbyteček čokolády. Začalo mi 20 dnů čistých (až na diplomku) prázdnin. Se dvěma školami jsem rychlejší než s jednou. A ten sníh venku. Co je víc? Jdu odškrtnout položku ze seznamu „co kdybych měla náhodou před semestrem prázdniny“ jako přečteno.