Archiv rubriky: Fotím

Záhlavíčka – zima 2020 (zimní Island)

Publikováno | Autor:
2

Tento článek tu byl v únoru 2020, ale samotná záhlavíčka ne – nešla nahrát. Od té doby se mi tu moc nechtělo chodit. Můj koutek nevypadal dle mých představ. Dnes jsem udělala miliontý pokus. A ejhle – funguje! Tak tedy – pořádně. Zatlačuji slzu. Tenhle koutek potřebuje Islandí záhlaví víc než kdy jindy, aby mi připomněl, jakou wonder-woman jsem byla a být zase mohu. Nahlédnutí do minulosti, které ukázalo budoucnost a ujasnilo, co mě v životě ne-těší. Nevím, zda kdy dokážu stoprocentně pochopitelně vysvětlit, proč se k tomu měsíci života tak vracím, upínám, čerpám, žiju… Není to žití minulostí. Je to náboj. Snad jednou slova mít budu 🙂

Celý příspěvek →

Můžu pro tebe něco udělat?

Publikováno | Autor:
3

„Vypadáš velmi vyčerpaně,“ přivítala mě kamarádka. COVID nás odloučil a my se viděly po více než půl roce ve velkém objetí, ve kterém mi vždy udělá křížek. Voním jejím parfémem a nechci ten svetr sundat. Povídání o našich radostech, starostech, cestách duchovních i přírodních. „Můžu pro tebe něco udělat?“ ptá se mě ke konci. Vlastně jsi udělala – že jsme se teď spolu zastavily.

Celý příspěvek →

Velikonoční dějství

Publikováno | Autor:
1

Letos jsem poprvé Velikonoce strávila doma, nebyla na žádné chatě a nevytvářela program dětem, nebyla na službě v nemocnici, jen doma. Logicky mě to vedlo k tomu si načíst více a prožívat, co se svátečního děje z křesťanského pohledu. A tak níže nasdílím, co mě oslovilo. Budu ráda, když se i vy podělíte se mnou a obohatíte mě 🙂

Celý příspěvek →

Z chválopárty do reality

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Ten název napsal jeden z účastníků na svůj FB a je vlastně hrozně přesný. Byla jsem poprvé na takovém putovním táboře mladých křesťanů a i když je to z šuplíčku osobní, který jsem avizovala, že už tolik plnit nebudu, přijde mi správné pár myšlenek do světa přece jen vyslat. Přestože jsem už dnes chtěla touto dobou spát. Ale možná lépe sepsat, dokud mám vše v živé paměti.

Celý příspěvek →

Stáž RA v Akureyri Hospital, Island 1/2019

Publikováno | Autor:
1

Úvod

Když jsem se rozhodla vyjet v rámci studia na zahraniční pobyt, ukázalo se, že pro radiologické asistenty je to mírně komplikované. Erasmus studijní v našem případě smysl spíše nemá (neexistují předměty, které by se mohly uznat) a pracovní, např. freemover, se musí domlouvat po vlastní ose. Přesto po nějaké době internetového bádání jsem objevila Erasmovou skupinu ryze pro radiologické studenty, která funguje na 3 měsíce jako studijní pobyt s konkrétním tématem a prací v nemocnici. V roce 2018 skupina byla nefunkční, teď opět začala fungovat. Snažila jsem se obepisovat postupně nemocnice ze seznamu, ale domluva vždy ztroskotala na tom, že neexistuje smlouva z České strany, případně už mají na celý rok 2019 plno. Nahodile jsem napsala mimo seznam do 2 nemocnic na Islandu – v Reykjavíku bylo plno, ale z Akureyri mi odepsali po měsíci, že by místo měli a dořešili jsme detaily.

Celý příspěvek →

Plynkáček v Akureyri 30

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Let až na občasné turbulence a pláč dětí a aroganci Poláků probíhal dobře. Po příletu jsem si vzala batoh a šla se dát po letu trochu do kupy na záchody. Mám skvělou dentální hygienistku, která mě motivuje pečovat o zuby, a tak kartáčky včetně mezizubních nechyběly v mém příručním zavazadle. Díky tomu jsem nevynechala ani při příjezdu, když mi batoh o den ztratili. 

Celý příspěvek →

Plynkáček v Akureyri 29

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Poslední celý Islandský den strávený objevováním Reykjavíku. Ráno jsem se vzbudila trochu rozlámaná – bylo trochu rušno jak pořád některá z děvčat vstávala nebo šla spát. Asiatky totiž při čištění dělají zvuky jako při zvracení a to se moc nedalo… Šla jsem si tedy udělat ovesnou kaši s kustovnicí, nějak mi to nestačilo, tak jsem slupla i rajskou polévku, sbalila si věci, nechala je na recepci, odhlásila se a vyrazila do města. Ale nic moc – hrozná mlha a já naznala, že Reykjavík mi přán není. Šla jsem do Krónanu, že si koupím oříšky, neměli, tak aspoň 2 velké rohlíky s rozpečeným sýrem. A pokračovala kolem pobřeží. Najednou jsem si ale všimla, že vychází slunce a proráží mlhu. Od té doby už bylo krásně.

Celý příspěvek →