Chodíváte nakupovat a pomáháte tím třeba doma? Ač mě nakupování nebaví, i já chodívám na nákupy, abych doma trošku pomohla. Povím vám zážitek z jednoho z posledních nákupů.

Celý příspěvek →

Posledně jsem vám povídala o tom, že si zimu užívám a chodím na výlety. Tento týden se nám oteplilo a začalo klubat jaro, ale já bych přece jen ráda zavzpomínala zpátky o tři týdny zpátky a pověděla vám ještě jednu zimní sněhovou příhodu.

Celý příspěvek →

Zimu mám ráda, a ta letošní je obzvláště povedená, protože po mnoha letech je opravdu mnoho sněhu. A já se to rozhodla využít a podívat se na přírodu z toho zimního pohledu. Kdy je vše přikryto bílou sněhovou peřinou a spí.

Celý příspěvek →

Zážitek, který mě inspiroval k přemýšlení, zmíněný v projevu.
Děti, ztratily jste se někdy? Teď nemyslím podle mapy, o tom si můžeme povídat někdy jindy. Ale že jste někdy byli s rodiči a ztratili jste se jim? Já jo, a o ztrácení bych vám dnes chtěla povídat.

Celý příspěvek →

Milé děti, máte nějakého nejlepšího kamaráda nebo kamarádku? Asi každý z nás má. Tak na něj teď chvíli myslete, za chvíli se vás na něco ohledně něj zeptám!

Celý příspěvek →

Podobenství o marnotratném synovi trochu jinak, inspirováno muzikálem Díra Hany Lindtnerové a příběhem z knihy Nebiblické příběhy Hany Pinknerové.

Jen tak si odešla. Opustila mě, nechala mě tu naprostou samotnou! A ještě taková drzost. Víte co udělala? Ccc, jak si to vůbec mohla dovolit! Prostě – normálně si nakráčela před rodiče, že už ji to jako doma nebaví, že chce vidět kus světa, chodit na párty, kupovat si co se jí zlíbí (jakoby to už dávno nedělala), ať jí navalí prachy, co jí spořili, a že jako vypadne. A prý, dokonce, kdyby jí k tomu dali navrch dědictví, které by jí připadlo, tak by byla úplně spokojená. Všichni byli jako opaření. A nejen to. Myslela jsem, že otec na ni zvýší hlas, potrestá ji a bude klid. Vždyť je oba tak urazila! Ale on to neudělal. On jí ty peníze prostě dal! To mě by nikdy neudělal. Vždycky jsem si musela, jako starší sestra, na všechno vyšlapat svou cestičku. Našetřit si na věci, co jsem potřebovala, a ona je jen zdědila. A matka? Ta se nezmohla ani na slovo. Seděla v koutku s kapesníkem v ruce a pak jen odešla. A odešla i má sestra.

Celý příspěvek →

Přidávám resty…
Před dvěma týdny jsem prožila něco, co vám chci říct. Pořád na to nemohu zapomenout.

Jezdíte do školy hromadnou dopravou? Já ano – občas vystoupím dříve a jdu kousek pěšky, ale jinak trávím dost času v tramvajích, trolejbusech a autobusech. Někdy bývá město přeplněné dopravou – chodci skákají pod dopravní prostředky a ty pak musí nečekaně zabrzdit. Nebo kvůli řidičům, kteří odbočují, křižují cestu a myslí si, že to stihnou včas. Většinou se nic moc neděje, lidé sebou cuknou, někomu vylítne z pusy nepěkné slovíčko, ale to bývá tak všechno. Ale ne vždy…

Celý příspěvek →

(Vím, jdu na přeskáčku, ale sliby se musí dodržovat a já nějak nestíhám publikovat, přestože (právě proto že) na blogu vlastně vůbec nejsem.)

Záznam, pokud nechcete číst (od minuty 7:12):

Ovečce bývá lépe ve stádu. Tam má všechno, a proto v něm žije. Ve stádu je její rodina – ovce máma i táta, sourozenci a plno kamarádů. Nikdy tedy není sama, vždy si má s kým hrát – kde pást oběd s kamarády ovečkami na čerstvé zelené travičce, kam se jít napojit pro čerstvou vodu nebo strom, do jehož stínu by si mohla lehnout a jen tak odpočívat. Nejen, že má vždy po ruce kamarády, rodinu a své blízké. Celou dobu má ve svém okolí dva hlídače. Jednoho, který jí je podobný, jen je trošku větší a hlavně hafá. Ano, je to pes. Úkolem psa je hlídat celé stádo, aby se nerozuteklo do hlubokého lesa, neblížilo se ke srázu a nespadlo z něj. A nebo zkrátka, aby se stádo nerozuteklo. Běhá okolo stáda stále dokola, honí jej a zároveň má z toho radost. Nadšeně běhá tak rychle, že se ovečky nemají šanci vzdálit od stáda, protože je zkrátka nepustí.

Celý příspěvek →