Příběh pro děti 18

Podobenství o marnotratném synovi trochu jinak, inspirováno muzikálem Díra Hany Lindtnerové a příběhem z knihy Nebiblické příběhy Hany Pinknerové.

Jen tak si odešla. Opustila mě, nechala mě tu naprostou samotnou! A ještě taková drzost. Víte co udělala? Ccc, jak si to vůbec mohla dovolit! Prostě – normálně si nakráčela před rodiče, že už ji to jako doma nebaví, že chce vidět kus světa, chodit na párty, kupovat si co se jí zlíbí (jakoby to už dávno nedělala), ať jí navalí prachy, co jí spořili, a že jako vypadne. A prý, dokonce, kdyby jí k tomu dali navrch dědictví, které by jí připadlo, tak by byla úplně spokojená. Všichni byli jako opaření. A nejen to. Myslela jsem, že otec na ni zvýší hlas, potrestá ji a bude klid. Vždyť je oba tak urazila! Ale on to neudělal. On jí ty peníze prostě dal! To mě by nikdy neudělal. Vždycky jsem si musela, jako starší sestra, na všechno vyšlapat svou cestičku. Našetřit si na věci, co jsem potřebovala, a ona je jen zdědila. A matka? Ta se nezmohla ani na slovo. Seděla v koutku s kapesníkem v ruce a pak jen odešla. A odešla i má sestra.

Celý příspěvek

Příběh pro děti 17

Přidávám resty…
Před dvěma týdny jsem prožila něco, co vám chci říct. Pořád na to nemohu zapomenout.

Jezdíte do školy hromadnou dopravou? Já ano – občas vystoupím dříve a jdu kousek pěšky, ale jinak trávím dost času v tramvajích, trolejbusech a autobusech. Někdy bývá město přeplněné dopravou – chodci skákají pod dopravní prostředky a ty pak musí nečekaně zabrzdit. Nebo kvůli řidičům, kteří odbočují, křižují cestu a myslí si, že to stihnou včas. Většinou se nic moc neděje, lidé sebou cuknou, někomu vylítne z pusy nepěkné slovíčko, ale to bývá tak všechno. Ale ne vždy…

Celý příspěvek

Příběh pro děti 19

(Vím, jdu na přeskáčku, ale sliby se musí dodržovat a já nějak nestíhám publikovat, přestože (právě proto že) na blogu vlastně vůbec nejsem.)

Záznam, pokud nechcete číst (od minuty 7:12):

Ovečce bývá lépe ve stádu. Tam má všechno, a proto v něm žije. Ve stádu je její rodina – ovce máma i táta, sourozenci a plno kamarádů. Nikdy tedy není sama, vždy si má s kým hrát – kde pást oběd s kamarády ovečkami na čerstvé zelené travičce, kam se jít napojit pro čerstvou vodu nebo strom, do jehož stínu by si mohla lehnout a jen tak odpočívat. Nejen, že má vždy po ruce kamarády, rodinu a své blízké. Celou dobu má ve svém okolí dva hlídače. Jednoho, který jí je podobný, jen je trošku větší a hlavně hafá. Ano, je to pes. Úkolem psa je hlídat celé stádo, aby se nerozuteklo do hlubokého lesa, neblížilo se ke srázu a nespadlo z něj. A nebo zkrátka, aby se stádo nerozuteklo. Běhá okolo stáda stále dokola, honí jej a zároveň má z toho radost. Nadšeně běhá tak rychle, že se ovečky nemají šanci vzdálit od stáda, protože je zkrátka nepustí.

Celý příspěvek

Prázdniny 2016 – tábor

Letos je to fakt dlouhé, tak doporučuji rozdělit do deseti dnů. Protože popisuji zážitky, komplikace, ale i celý program celotáborové hry o Lesním království včetně popisu her.

Jestli jsem loni měla pocit, že tábor začal hekticky, neznám pak přídavné jméno pro letošek. Věděla jsem, že budu hlavní vedoucí kvůli více komplikacím. Porady jsem se snažila tlačit okolo ledna až března, protože jsem tušila, že okolo května už nebudu mít ani já ani nikdo další čas. Z pěti vedoucích jsme totiž 3 letos státnicovali. A to není sranda… Když čtvrtý vedoucí začne mít zdravotní problémy a pátému vedoucímu onemocní dítě. Tábor jsme ale neodvolali a vrhli se na něj. A s Boží pomocí vše dobře dopadlo!

Celý příspěvek