… vlídnému písničkáři, který se smíchem říká hluboká slova o víře.
Tváří v tvář Pavlu Helanovi
7
Archiv rubriky: Články jinaké
Tváří v tvář Jindrovi Černohorskému
Písničkář, který zpívá o životě, jeho krásách, i nehezkých stránkách.
Tváří v tvář Evě Henychové
… písničkářce, se kterou se zastaví čas.
Tváří v tvář – aktualizace
Tváří v tvář Way to go
Tváří v tvář na společné notě. Spolu s křesťanskými písničkáři. Jenže ten první, Jindřích Černohorský, dnes definitivně onemocněl. Na poslední chvíli, v jednu hodinu odpoledne, souhlasila chlapecká skupina Way to go, že zazpívá a podiskutuje jako náhrada.
Tváří v tvář
Edit: 11. 3. 2016, 9.23
Zvu znovu a přidávám odkaz na videopozpovánku našich moderátorů.
Chci vás pozvat na jednu akci, kterou jsem v radostech avizovala, že jsem si ji vysnila. Kdo četl mé ódy na Pavla Helana, se může těšit ještě více. Je to cyklus diskuzních večerů Tváří v Tvář (podtitul na společné notě), na který se opravdu velmi těším! A tak doufám, že třeba Vendy tam uvidím taky 😉
Rozhovor
Je mi ctí a národním svátkem se s vámi podělit o radostnou novinu k šestému výročí blogu (ano, tomu výročí, které jsem kvůli časové tísni stále nezveřejnila). Můžete si přečíst vůbec první rozhovor se mnou a možná se dozvědět maličkosti, které ještě zcela nevíte. A to důležité – na blogu Pufflie, šikovné slečny se sklony k divadlu a momentálně rozvažující, kam dál… Mám pro vás jednu fotku z víkendu, ze kterého jsem se včera vrátila, ale protože je lehce kontroverzní, dočkáte se jí za pár dnů s vysvětlující povídkou. Tak co, věděli jste o mě všechno? A co byste na blogu více/méně rádi viděli?
Mišmaš poslední doby – hudba, foto, poznatky
Vysvětlím vám to. Dnešek je ten den, kdy se mi strašně, strašně nechce učit. A uvědomila jsem si, že v určitém směru vás zanedbávám. Jelikož jsem si byla v maturitním ročníku nucena založit profil na sociální síti, abych měla přístup ke studijním materiálům, lehce ho využívám ke komunikaci i na vysoké se svými spolužáky. A sem tam něco “postnu”, ale je to jedna dvě věty, tak se mi to nechce dát na blog. Ale vy pak netušíte, co se se mnou děje, tak to sem naskládám a už se polepším, tam to lidi stejně nechápou 🙂
Moderní Popelka
Ať žije olympiáda z ČJ. Téma – moderní Popelka, děj v 21. stol. 25 – 30 řádků. Snažila jsem se to pojmout jinak než ve všech těch filmech, až z toho vznikla takováto šílenost. Tak se prosím nesmějte moc, já za to nemůžu :-D.
Bylo nebylo, za devatero továrnami, městy a fastfoody bydlela v mrakodrapu Popelka. Byla to obyčejná 15letá dívka – tetování, piercing, obarvené vlasy a minisukně s ještě kratším topem. Přesto musela žít ve stínu svých starších sester, protože neměla i-pod jako ony. Její macecha jí dávala pořádně zabrat – musela za své sestry chodit do školy, psát za ně úkoly a vypracovávat důmyslné taháky. Jenže to nebylo všechno, musela také vařit na jejich každodenní párty a sklízet opilé kamarády.
Knihomolka
Poslední pokus do rubriky Studenti čtou a píší noviny v podzimním kole. Ten druhý se taky asi nakonec nepovedl, tak do třetice, ale už si naděje nedělám. Třetí téma je: Čtu. Jsem normální?.
Miluji knihy, je to můj svět, který mi nikdo nevezme. Knihy jsou pro mě útěkem, snem, mimorealitou. V knihách najdu vše, co potřebuji nebo najít chci, popřípadě hledám a nedokážu popsat. S knihou jsem se sice nenarodila, ale provázela mě od útlého dětství. První byl velký červený malovaný atlas plný dětských obrázků ročních období, jídla, ovoce, zeleniny přes činnosti, zaměstnání a spoustu jiného. S druhou třídou přišel čtenářský deník a vášeň v knihách. Pohádky, neodmyslitelná součást mého dětství, plynule přešly ve foglarovky a knihy podobného žánru. Na mém vztahu ke knihám má velkou zásluhu můj starší bratr, se kterým jsme po nocích tajně četli knihy a kazili si oči. Ne nadarmo nám maminka vyhrožovala zabavením knížek, když jsme je měli ukryté pod sešity, že se jako učíme.