Pro Malinkou – Usínání

Máli, skoro tři týdny! Letí to. Ale jsem šťastná – užívám si tě plnými doušky, jak jen umím. Nutíš mě zastavit se. Máš na mě více než pozitivní vliv. Každé naše setkání se mi hluboce ukládá do paměti jako něco překrásného. Učím se naplňovat naše Poprvé a jsem za ně šťastná.

Třeba tvá první návštěva u nás, tvé první sejití s dědečkem, nejmladším strejdou a prababičkou. Všichni byli dojatí. Abychom ti neublížili, správně tě chytili, podepřeli hlavičku, včas přebalili, nerušili u kojení, … Jsi více než náš poklad. Ano – jsi naše obrovitánské nepopsatelné požehnání. Přesně takto jsem to dnes říkala na modlitební skupince, když jsme měli říct, co nám činí radost. Jsi to ty. Jsi naším světýlkem, které ukazuje, že v zoufalých časem se pořád mohou dít překrásné věci. Jsi zdravá, maminka je v pořádku, jsi překrásná, živá, … Cožpak existuje něco lepšího?

Tví rodiče si myslí, že tu kujeme pikle 😉 Tak jistě, jediná neteř, jediná (jezi)teta, z toho opravdu mohou vzejít jenom lumpárny.

Předminulé sobotní odpoledne pro mě bylo rozechvělé, když jsem tě mohla spící chovat, pak i opatrně tvůj strýček a rozplývali jsme se nad tvou nádherou. I minulá sobota byla výjimečná – poprvé jsme s tebou byli na procházce! Před rokem a půl jsme tam byli v dosti podobné sestavě, teď jsi s námi byla i ty. Tvůj strýc téměř nikoho nechtěl pustit k kočárku! A také se strašně rozčiluje, když říkám, že jsi princezna. “Ne! Je to víla!!!” Omotala sis nás – a moc dobře to víš.

Dnes byl normální den – ráno byla zase mlha, trošku byly vidět červánky, pak jsem pracovala na praxi a pak jsem jela za tvou maminku jí něco předat. Že mezi dveřmi. Ale mohla jsem dál. Pokochat se tebou, jak jsi za těch pár dnů zase vyrostla. Prvně jsem myslela, že hned půjdu. Jenže… Ty budeš takhle malinká jen jednou – kam bych se honila? Ukrojila jsem si pro tebe minuty navíc, kterých doopravdy nelituji. Domluvily jsme se s maminkou, že tě chvilku pohlídám, ona si udělala věci v kuchyni – překvapení pro tatínka, oběd, … Až jsem tě uspinkala a uložila.

Ach Máli, spánek je tak úžasná věc. Bylo neskutečně legrační tě dnes pozorovat. Když jsem si tě chtěla v náruči otočit jinak, než býváš zvyklá z náruče rodičů, začala jsi na mě natahovat, že se ti to nelíbí. Pocvičily jsme trošku hlavičku opřenou o mé rameno, které jsi zase žužlala a mlaskala mi do ouška. Pak jsi mi už zívala (po dostatečném… ehm.. naplnění plenky, až jsem se lekla, ale ty ses pak zatvářila naprosto spokojeně) a já tě chtěla uložit. Ale skoro to byl pro tebe povel zase vše pozorovat. A tak jsem tě houpala znovu. Za chvíli jsi v kočárku začala usínat. Zavírala jsi očka, pak jsi je rychle otevřela, abys zkontrolovala, že tam jsem, pak jsi zazívala, únavou ti padala víčka, ale zase sis nás musela s maminkou zkontrolovat. Prosimtě – kam bychom odešly? My od tebe neodejdeme nikdy, Máli. Na několikátý pokus, kdy jsem tě houpala, ššššala ti, zazpívala ukolébavku a výchovně poodešla, ses párkrát protáhla a konečně doopravdy usnula.

Tvářila ses pak tak spokojeně a s tvou maminkou jsme našlapovaly tak po špičkách, abychom tě nevzbudily. Já sama posledních několik nocí spím opravdu špatně. Ale víš na co se moc těším? Dnes jsem ti to slíbila – až budeš větší a budeš u nás na spinkací návštěvě, bude ti tvůj dědeček číst Neználka. A dědeček je ten nejlepší uspávací čtenář, kterého znám! I na táboře, když četl, všechny děti, i vedoucí, hned usnuli. Když jsem pak musela místo něj číst já, nikdo. Malá holčička mi pak řekla: “Když ty neměníš hlasy jak strejda, a to pak nejde usnout!”

Spánek nám prý připomíná smrt. Nevíme, co se okolo nás děje. Vlastně, až budeme mrtví, bude to, jako bychom spali. Třeba se pak zase probudíme. Ale už teď po každém probuzení můžeme tolik děkovat za krásný nový den, nové ráno a za všechny důvody k vděčnosti. Nejen tebe 😉 Ale krásné počasí, naše domovy, jídlo, rodiny, školy, práce, přátele, … A usínat spokojení, odevzdaní, vyrovnaní. Koutkem oka zkontrolovat, že nás Někdo hlídá (ach ano, hlídá), odpustit si navzájem viny (ano, odpustila jsem ti ten malý pláč) a spokojeně nerušeně bez starostí spát.

Doufám, že ses krásně vyspinkala. Já to jdu zkusit teď. Bude se mi dnes ale usínat jinak. Těším se, až budu moci po probuzení děkovat a být spokojená, jako ty. Ne nadarmo se spánek spravedlivých přirovnává ke spánku “neviňátek” – po dnešku už chápu, jak to mysleli.

Máli, děkuju, že mě tolik učíš. Jak jsem si přála. Jde ti to skvěle. Mám tě opravdu moc ráda.

P. S. Fotky popisovávají tví rodiče – dnes to ale zkusím já 🙂

“Teto, na slovíčko, já potřebuju, abys mě dneska uložila ty, mamka potřebuje pracovat a já prostě sama neusnu… Doufám, že chápeš závažnost této situace…”

“Mami, je to v cajku, kývla. Pěst na to!”

Příspěvek byl publikován v rubrice Na přání a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.