Skiaskopie a intervenční výkony

Seminární práce do předmětu BRZP0211p – edukace pacienta.

Úvod

Čínské známé přísloví praví: Řekni mi a já zapomenu. Ukaž mi a já si zapamatuji. Nech mne to dělat, a já pochopím. Toto přísloví vystihuje situace, se kterými se radiologický asistent bude setkávat ve své praxi. Přestože bude pacientovi vysvětlovat, co za vyšetření ho čeká, pacient je pln obav z výsledků vyšetření a případné diagnózy natolik, že často ani není schopen se podepsat na formulář o informovaném souhlasu. Očekávat, že pochopí složitější procesy, tedy není na místě. Přesto je povinností personálu pacientovi vše vysvětlit s ohledem na jeho věk, vzdělání a duševní stav a být připraven odpovědět na jeho otázky. Stále zůstává důležitým faktem, že kompetenci sdělit pacientovi výslednou diagnózu má pouze lékař a radiologický asistent ani jiný člen personálu by neměl pacientovi ani naznačit, co v průběhu vyšetření vidí a jaké důsledky si myslí, že z toho pro pacienta plynou. Radiologický asistent by však měl být připraven dokázat zodpovědět na dotazy ohledně technické stránky vyšetření s ohledem na nejnovější trendy. Definice učení sice jednotná není, ale po prostudování různých definic1 dojdeme na to, že učení nás má vést k neustálému růstu (např. v našem oboru radiologie) a přizpůsobování podmínkám. Radiologický asistent by měl být smířen s tím, že se bude muset neustále učit s novými přístroji na základě nejnovějších technických změn a také komunikace s pacienty se bude vyvíjet dle současného sociálního prostředí.

Při poučení pacienta s vyšetřením, případně zákrokem, se radiologický asistent stává na okamžik pedagogem, který by měl mít na vědomí, že pedagogika je: Věda a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života a společnosti.“2 Proto by měl být asistent připraven zodpovědět otázky nejen po technické stránce vyšetření, ale i pacienta uklidnit po psychické stránce – pokud je to vhodné, využít k tomu například poznatky o průběhu vyšetření. Pokud pacient pochopí, co se s ním bude dít, v jeho strachu bude méně bílých polí, která neumí pojmenovat a představit si je a můžeme tak snížit strach z neznámého. Pedagogiku můžeme dělit dle věku do různých kategorií, ve kterých je různý přístup právě s ohledem na věk, nejčastěji se však radiologický asistent bude setkávat s kategorií andragogiky, což je „výchova a vzdělávání dospělých v ekonomicky produktivním věku“2. Radiologický asistent může dospělé poučovat nejen jako pacienty, ale také jako rodiče dětských pacientů, protože v tomto případě rodiče podepisují souhlas s vyšetřením jako zákonní zástupci dítěte, a tak právě oni by měli být s vyšetřením seznámeni tak, aby posléze mohli personálu pomáhat s uklidněním a spoluprací dítěte. Pouze rodič zná své dítě nejlépe a ví, zda svého potomka uklidní klidnými řečmi nebo vysvětlením metody či jiným způsobem, který by personál nemusel v první chvíli ani napadnout.

Skiaskopie

Radiologický asistent by měl být schopen erudovaně zodpovědět na první nabízející se otázku, a to „Co je to skiaskopie?“ Skiaskopie je vyšetření využívající rentgenové záření, které je v současné době snímáno elektronicky. Pacienta můžeme uklidnit, že právě díky využití digitálního obrazu je radiační zátěž nižší, než v minulosti, ale souvisí s tím poučení o následcích rentgenového záření. Výhodou skiaskopie je pozorování děje téměř v reálném čase – například při zavádění sond a katétrů, což je další výhoda, kterou bychom měli před pacientem vyzdvihnout3. Samotný pacient by ale již měl se základy vyšetření být obeznámen od svého ošetřujícího lékaře, který mu vysvětlí, proč je toto vyšetření nutné a nelze použít jiný druh vyšetření. Radiologický asistent tedy ověří, zda pacient všemu rozumí, zda nemá nějaké dotazy a ověří si připravenost pacienta před vyšetřením – konkrétní připravenost závisí na vyšetřované oblasti těla, ale obecně můžeme říci, že se ověřuje: zda pacient před vyšetřením žaludku a duodena nejedl, nepil a nekouřil minimálně 4 – 6 hodin; před vyšetřením tračníku zda je navíc vyprázdněn dle ordinace lékaře (dodržena dieta a případné použití nálevu k vyčištění obsahu střev). Jako u všech rentgenových vyšetření se musíme ujistit, že žena během čekací doby na vyšetření neotěhotněla – kromě otázky na těhotenství se můžeme ujistit druhým dotazem, a to kdy měla poslední menstruaci. Další připravenost (nenamalování se, vysazený běžných léků, močení, dieta, …) závisí dle vyšetřovaného orgánu či oblasti těla, většinou je s těmito pokyny pacient obeznámen u lékaře, který vyšetření vyžaduje, má pokyny popsány ve zdravotní zprávě a také tyto pokyny bývají na webových stránkách nemocnice či jiné instituce, která vyšetření provádí.

Při vyšetření dále může být použita kontrastní látka na bázi jodu či barya (gastrointestinální trakt dospělých). Proto se musíme ujistit dotazem i pohledem do zdravotní dokumentace, zda pacient netrpí alergií na kontrastní látku, příp. se zeptáme, zda mu někdy kontrastní látka aplikována byla a jak na ni reagoval. V případě záporných odpovědí ho krátce poučíme, že kontrastní látku potřebujeme použít pro lepší anatomické zobrazení, aplikujeme ji per orálně či přímo do cévního řečiště, případně rovnou do anatomických dutin. 3

Pacient může dostat před vyšetřením od lékaře také brožurku, kde se s vyšetřením může předem seznámit. Radiologický asistent se tak může pouze zeptat, zda pacient brožurku četl a zda ho u toho napadly nějaké dotazy, na které by mu ještě mohl zodpovědět.

Intervenční výkony

Ráda bych se zaměřila na konkrétní intervenční výkon, a to angiografii. Pacientovi můžeme ve zkratce vysvětlit, že angiografie je zobrazení cév prostřednictvím rentgenového záření, které nám pomáhá v reálném čase kontrolovat průchod stentů. Zdůrazníme tedy, že vyšetření pomáhá k ochraně pacienta, abychom nešli tzv. naslepo a také zkrátili dobu nutnou k vystavení záření. U tohoto intervenčního výkonu leží zodpovědnost o poučení největší váhou na lékaři a příp. oddělení, odkud pacienta na vyšetření převezou tam i zpět. Pacient je pod působením analgetik, a tak si většinu nemusí pamatovat. Před podáním jakýchkoliv látek, které ovlivní jeho vnímání a rozhodování, musíme s pacientem projít a podepsat informovaný souhlas s invazivním výkonem. Zde se naskytuje poslední možnost s pacientem vyšetření probrat krok po kroku, jednotlivé části dovysvětlit a uklidnit (nabídka alternativních výkonů by ale již měla být provedena od ošetřujícího lékaře). Naší povinností je pacienta seznámit s možnými komplikacemi a riziky, ale měli bychom mít na paměti, že je zbytečné pacienta vystavit většímu stresu, než který těsně před vyšetřením prožívá. Opět dotazy zkontrolujeme lačnost pacienta a v dokumentaci zkontrolujeme nezbytné parametry (hemokoagulační, hladiny enzymů, bilirubinu, CRP, medikaci apod.). Zavedeme pacientovi periferní žilní kanylu, u které s pacientem hovoříme a využíváme tohoto kontaktu k uklidnění pacienta. U žilní kanyly vysvětlíme, že je to velmi podobné, jako píchnutí jehly u krevního odběru a tedy téměř nebolestivé. Součástí je také vysvětlení důvodu zajištění kanyly – pro podání kontrastní látky a také pro případné následné podání infuze pro dostatečnou hydrataci pacienta.

Při intervenčním výkonu je velmi důležitá taktnost personálu při vyšetření, protože je pacient převlečený pouze do nemocničního pláště, tzv. anděla, a někdy musí být dokonce nahý. I před tímto vyšetřením je nezbytné poučení lékařem, který na vyšetření posílá, případně je výkon opět popsán na stránkách nemocnice.

Po výkonu je pacient ve většině případů převezen na lůžkové oddělení (dle vyšetřované oblasti), kde o něj pečují a zdejší personál pacienta poučí o dalším postupu, případně ho naučí, pokud je to potřeba, jak se starat o drén apod. Pacientovi je zde sdělen výsledek vyšetření a harmonogram dalších případných kontrol.

Vyšetření je kontraindikováno u pacientů s poruchou hemokoagulace, což musíme ve zdravotní dokumentaci a otázkami na pacienta důkladně ověřit.4,5

Závěr

Poučení pacienta před skiaskopickými a intervenčními výkony je v kompetenci lékaře, který na dané vyšetření posílá a může pacientovi předat brožury s důkladným vysvětlením metody. Na radiologickém asistentovi však je, aby se ujistil, zda pacient všemu rozumí, nemá žádné další dotazy, podepsal a prošel s ním informovaný souhlas. Dle konkrétního typu vyšetření musí radiologický asistent (za pomoci sestry, pokud je zvyklostí oddělení) pacienta připravit zajištěním žilního vstupu, podáním medikace dle ordinace lékaře a následně s lékařem spolupracovat na vyšetření. Radiologický pacient by měl mít na paměti, že není v jeho kompetenci pacientovi sdělit ani naznačit výsledky vyšetření, ale odkázat na lékaře. V jeho kompetenci je zajistit co nejlepší průběh vyšetření po technické stránce.

Přestože je v celé práci opakovaně zdůrazňováno, že postup vyšetření vysvětluje pacientovi lékař, záleží již na konkrétních zvyklostech daného pracoviště, se kterými musí být radiologický asistent dokonale obeznámen. Tato práce vychází ze zvyklostí, které byly představeny při návštěvě angiografického pracoviště FN Bohunice Brno.

Zdroje

  1. Smékalová Lucie. CO ZNAMENÁ UMĚT SE UČIT. http://www.paidagogos.net/issues/2006/2/2/article.html. Accessed May 8, 2017.
  2. Pospíšil Radek. Úvod do pedagogiky | Pedagogická fakulta. https://is.muni.cz/elportal/estud/pedf/ps09/uvod_ped/web/index.html. Accessed May 8, 2017.
  3. Seidl Z. Radiologie pro studium i praxi. Praha: Grada; 2012.
  4. Nekula J. Radiologie. Olomouc: Univerzita Palackého; 2001.
  5. Vomáčka J, Nekula J, Kozák J. Zobrazovací metody pro radiologické asistenty. V Olomouci: Univerzita Palackého; 2012.
Příspěvek byl publikován v rubrice Vysokoškolské učení a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.