(Ne)malé radosti #‎83

  1. Rodinná procházka po sedmi měsících, napsaná seminární práce.
  2. Dokončení úkolů třetího předmětu – blíží se čas zelenění!
  3. Společný nákup s biofyziky v Lidlu. (och, skrytá reklama na borůvky a jahody a rajčata!)
  4. Rekord – 14 077 kroků = 10,4 km, milé překvapení, luční květinka pro maminku.
  5. Rekord´ – 16 488 kroků = 11,9 km, zvládla jsem navázat 264 +1 růží a u té poslední mě to dokonce začalo bavit (pro pochopení, jsem děsně nekreativní co se těchto věcí týče, a dost neschopná…).
  6. Oidipús s Pa. a Pa.
  7. 20 zasazených rajčat, 2 cuketky, 2 kedlubny, 1 paprika, plný košík natrhaného špenátu a nastříhaná meduňka na 0,5 l sirupu = moc příjemné pracovní “galejové” dopoledne a vtipkování s taťkou a (m)Lékárníkem.

4 komentáře u „(Ne)malé radosti #‎83

  1. Krásné radosti. Asi bych něco podobného měla také zavést, protože jinak mě občas jímají deprese z toho negativního. Jsi pilná a šikovná, to se mi moc líbí.

  2. Amelie: Určitě doporučuju! První týdny šly, pak jsem měla krizi, a o to důležitější je najít nějakou drobnost. Začínala jsem s jednou a teď se krotím nad romány 😉

    Melly: Neobdivuj, já obdivuju tvé běhání! V tom jsem marná… Když mám neděli učící, mám s bídou tisíc kroků, ale jinak vždycky očkem na krokoměr koukám a když mám školu, minimum mám 6 tisíc (něco přes 4 km), když je pěkně, snažím se dodržet 10 a když školu nemám, snažím se aspoň o 4 😉 Jinak, moc doporučuju toto kraťoučké zamyšlení, které krásně vystihuje mou radost z chůze – http://vlastikfurst.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=598137 (mimochodem, přesně tento člověk nadchl mého tatínka do koupi krokoměru, který ho pak koupil mě, ať opravdu vidím, jestli chodím moc nebo jen mám pocit).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.