Zatím ne

Vzpomínáte na rok starou procházku? Jak jsem cosi řešila, měla obavy? Tehdy jsem se vlastně začala bavit s D., protože jsme se zdravili v kostele, ptal se, jak se mám, že jsem zaražená a já říkala, že nad něčím přemýšlím. Říkal, tak mi to napiš. A tak jsem napsala a domluvili jsme se, že to dá na kostelové stránky jako zamyšlení. Tehdy mi napsal: Díky moc, je to pěkný…nebo ehm…jak to říct…pěkně napsaný. I po roce si za tím stojím. A mohu k tomu asi říct jen to, že odpovědi stále nemám a naopak, tento okamžik odstartoval mé hledání a objevování Božích humorných třetích cest. Kdo si vzpomene na Bilancování, tak pro něj nápověda – v ten den, ke kterému se tam vracím, jsem se dozvěděla, že výsledky jsou zase skoro v pořádku. Ale další kontrola přede mnou, mohu jen své tělo vnímat a vím, že se bouří a už zase je v něm něco v nepořádku, možná ne to původní, ale doprovodné věci. Ale vím, že s tím nic neudělám, a tak nemá význam se trápit, ale odevzdat se do Božích rukou. A taky být trpělivá a nechat tělo, aby si vyvážené hladiny našlo částečně samo 😉 Na konci vám ještě něco napíšu… 😉


Když jsem byla menší, častokrát jsem slyšela příběh o tom, že Pán Bůh nám odpovídá trojím způsobem. Ano, ne, zatím ne. Myslela jsem, že všechny tři chápu, ale ukázalo se, že „zatím ne“ jsem si musela prožít, abych na něj dostala jiný náhled.

Myslela jsem, že je to přeci jasné. Když budu o něco Pána Boha prosit a stane se to, je to ano. Když se to nestane, je to ne. A když se to oklikou stane později, tak to bylo zatím ne. Ale copak je to tak snadné? Vůbec rozpoznat to, co nazýváme Boží vůlí či cestou je složitý proces, kterému se nechci věnovat. Ale některé věci jsou zkrátka jasné. Třeba za školní věci – buď jsou, nebo nejsou zvládnuté. Něco mezi tím tak docela neexistuje. V otázce zdraví se už dostáváme ke složitějším procesům.

Zdraví je velmi křehké a vůbec v anatomii člověka objevuji Boží velikost. Nedávno dokonce jeden docent prohlásil, že ty chromozomy vidíme tak krásně, protože je tak stvořil Pán Bůh, aby se nám lépe pozorovaly. Mnoho věcí v těle funguje tak úžasně, že jejich mechanismy přebíráme do techniky věcí. A když se sebemenší věc rozbije nebo se stane nepravidelnou, znamená to problém. Jsem mnoha věcmi fascinována, když zjistím, jak jsou propojeny a fungují. Je tu ale přítomen hřích. A čím dál častěji nás postihují nemoci. I na ně nám dává Pán Bůh moudrost a u některých víme, jak si s nimi poradit. U některých si ale jistí nejsme.

Asi nikdo nechce být nemocný. O to více cítíme, když se s naším tělem něco děje. Říká se, že ve zdravém těle zdravý duch. Žel, připadá mi, že to platí i opačně – v nemocném těle nemocný duch. Málokdo z nemocných se dokáže smát a chválit Pána Boha za svou nemoc. Na druhou stranu, i málokdo ze zdravých si svého stavu dostatečně váží a chválí za něj Pána Boha. A když už onemocníme, často sklouzáváme do stavu, že se pomodlíme, uzdravíme a skoro si nepřipouštíme, že by to mohlo mít jiný průběh.

Dokonce si to často obhajujeme verši (viz Matouš 18,19-20: Shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský otec jim to učiní. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.). A někdy dokonce sklouzáváme k tvrzení, že když je někdo stále nemocný, málo jsme se modlili. Ale copak je Pán Bůh stroj na přání? Neměli bychom se učit se na Pána Boha spoléhat?

Modlila jsem se za zdraví. A přijde mi, že je to jasné – ano nebo ne. A ono se objevilo „zatím ne“. Pán Bůh mi dal lekci – nejsi úplně v pořádku, ale nejsi ani nemocná. Musím na Pána Boha spoléhat, že má můj život pevně v rukou. Což je jedna z nejtěžších věcí. Nezávisí to na mě a nemohu pro to vůbec nic udělat. Musím jen čekat. Ale v tom nejsem vůbec dobrá.

A tak mi momentálně přijde, že „zatím ne“ opravdu znamená, abych čekala a ten čas využila k učení se větší důvěře ve Stvořitele, který ví nejlépe, co je vhodné.

“A po těžký noci přijde, přijde hezký ráno…” Jedno z nejkrásnějších svítání v Jeseníkách.

Čekají lekce mě provází, spolu s lekcemi trpělivosti. Některé dny se týkají mě, některé dny jiných členů rodiny. Ale znovu potvrzuji – když odevzdáte život Bohu úplně a vážně a bez zadních vrátek, dějou se převratné věci. Ale musím říct, že to vážně stojí za to. Můj poslední rok je naplněn bolestí, smutkem, radostí a očekáváním. Vnímám totiž, že mi Bůh dává lekce, kterými zastavuje mé chvátání a snaží se mě přimět, abych se něčemu naučila.

P. S. Jen prosím hlavně nevymýšlejte, o čem tak zamotaně mluvím a raději se kdyžtak přímo zeptejte a popovídám, nechci jen ventilovat, ale přitom sdělit 😉

4 komentáře u „Zatím ne

  1. Aj tak želám skoré uzdravenie… my sme sa akurát dnes vrátili z nemonice, mláďa si prešlo operáciou, nie veľkou, ale on je maličký, pre neho sú to všetko veľké a strašidelné veci. Vďaka Bohu, všetko dobre dopadlo a hádam, že už to pre nás bude len nepríjemná spomienka a pre neho príbeh pre kamošov do škôlky xD

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.