Chodíváte nakupovat a pomáháte tím třeba doma? Ač mě nakupování nebaví, i já chodívám na nákupy, abych doma trošku pomohla. Povím vám zážitek z jednoho z posledních nákupů.

Jako vždy jsem šla do obchodu, naplnila košík věcmi, které byly doma potřeba, a šla k pokladně. Paní pokladní mi namarkovala zboží, vyjela účtenku a říká: pět peněz zaplaťte. Vytáhla jsem si korunky, ale nějak jsem neměla drobné a na velkou bankovku zase paní pokladní neměla penízky na vrácení. A co teď? Obě jsme rychle přemýšlely a pak paní pokladní říká: „Tak já vám ty dvě koruny odpustím a až tu přijdete nakoupit příště, tak mi je dáte.“ Moc jsem poděkovala a odnesla nákup domů, tam jsem ho uklidila a myslela na to, že nesmím zapomenout paní peníze vrátit.

Ale uplynul týden a já bývám každý den dlouho ve škole. Tak jsem neměla ani čas si jít penízky rozměnit, natož zajít do toho obchůdku za paní. Po tom necelém týdnu mi tatínek ale přišel před spaním říct: „Hele, co jsem našel! Dvoukoruna na chodníku. Tak na, vezmi si ji.“ A já si říkala, aha, měla bych jít do obchodu něco vrátit.

Další den jsem tedy zamířila po škole do obchůdku, nic jsem nenakupovala a šla rovnou k pokladně. Paní pokladní se divila, proč jdu k pokladně bez nákupu. Já vyndala tu dvoukorunu, podala jí ji a ona se moc divila, tak povídám: „Minulý týden jsem tu byla na nákupu a neměla jste na vrácení, tak jste mi dvě koruny odpustila. Dnes vám je nesu nazpátek. Na shledanou.“ Paní pokladní se moc pěkně usmívala, když dvoukorunu vracela do pokladny. Já odcházela domů a začala myslet na tři věci, které bych vám ráda řekla.

Jako první mi nevím proč začala znít v hlavě píseň, kterou někdy ve sborečku zpíváváme, a v těch slovech je: sečti všechny dary, které Pán ti dal, sečti dary, které už jsi vzal, sečti dary, v nichž ti požehnal, a v tvém srdci musí zaznít píseň chval. Vůbec nevím, proč mi začala znít v hlavě, ale pořád jsem nad ní přemýšlela od té chvilky.

Druhou věcí, nad kterou jsem začala přemýšlet, bylo podobenství o hřivnách. Správce dává podle zkušeností hřivny na opatrování a říká, že je potřeba se osvědčit a být věrný i v maličkostech a nešvindlovat. Takže je dobře, že jsem vrátila penízky, byť to byly pouze dvě korunky.

Ale třetí věcí bylo přemýšlení, že i dvě korunky je mnoho peněz. Spíše si to spočítejme na jedné korunce. Existuje totiž jeden program pod ADROU, který funguje na tom, že každý den si dáte bokem jednu korunku. A pak pošlete jednou za čas tu větší částku, a ta někomu pomůže. Pojďme si to spočítat – každý den korunka, to je za týden sedm, za měsíc asi 30 a za rok asi 365 korun. A to je už dost penízků, které by mohly někomu pomoct, ne?

Možná vás napadne ještě nějaké jiné ponaučení, které bych si měla z toho nákupu odnést, ale mě napadla tato tři. A to jsem byla na obyčejném nákupu. Tak i vám přeju poznávání věcí při obyčejných věcech a budu se těšit, jaké ponaučení napadlo právě vás.