(Insta)cit #4

Den, kdy se mi míjí roky před očima a nevím, kolik mi je. Pořádkuju ve staronovém pokojíčku a zařazuji věci do poliček a vymýšlím nové systémy ve staronových skříních. Vlastně jsem velká holka. Totiž vše kromě kapsáře, světel a koberce mám převzato z (m)Lékárníkova pokoje. Veliká jsem… A taky strašně malinká, když mou největší starostí je mít čisté kamarády, než si je pustím do postele… Už jen přibít hřebíčky na zeď, pověsit obrázky, zprovoznit stolová zařízení, ozdobit peřináč a zase bydlím. Veliká a malinká. Když můj malý tříletý soused se při věšení prádla přede mnou styděl a hrál si se suchou kytičkou. Že prý pro maminku. Mladá dušička ve starých-starostech. Na kolik se cítíš ty?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.