Archiv pro měsíc: Březen 2017

(Insta)cit #3

Publikováno | Autor:
3

“Lepší vyhořet, než se přestěhovat.”
Žiju ve třech taškách. Ale mám střechu nad hlavou. Jen jsem přechodně bez skříně na oblečení a knihy jsem začala skládat do banánovek. Myslela jsem si, že jsem na tom dobře, oproti bratrům. Protože mám nejmenší pokoj, pečlivě rozmýšlím, co si kdy nechám, a co ne. Proto ve stěhovacím módu dávám pryč opravdu jen pár drobností. Ale najednou je těch “mých” věcí nějak moc, když je musím přenosit do jiného pokoje, aby mi tu tatínek mohl vymalovat. Koukám na tu svou haldu svetrů, které miluju, ale zabírají 4 police ve skříni. Přemýšlíme nad jiným uspořádáním nábytku. Nemám ráda rozhodování o změnách. A najednou jich je moc. Strašně moc. A tak vzpomínám na dopolední chvilku v lese, zelené pupeny, květy, pokoj a křik ptáků. Další z citů, které si chci uchovat. Co vlastně k životu doopravdy potřebujeme? A kolik vzpomínek zvládneme uchovat?

Povědomé? Líbí se mi, že letos jaro opravdu nespěchá a vybarvuje se tak, abych si ho stíhala užít. Vybarvuje lístky a protahuje slunečními paprsky. Také potřebuju zpomalit…

(Ne)malé radosti #‎76

Publikováno | Autor:
Odpovědět
  1. Sluníčko.
  2. Vidím, jak jsem mohla vypadat a jaká piplačka s prťavoučkými dětmi je, a jakou si mě rodiče vymodlili = obrovské požehnání.
  3. Nákup nemocničních kalhot.
  4. “No, my tu jsme a vy tu nejste.” “Aha, tak já běžím!” (telefonát na patologii)
  5. Rodinný večer (a nebudu vypisovat ty dobrůtky, protože já fakt nejsem na jídlo, a tak nevím, proč se mi tu čím dál častěji objevuje, ale ten angreštový koláč, ten se mi fakt povedl ;-), a taky jsem dostala čokoládové berušky!)
  6. Nabírání sil.
  7. Práce. A jaro u babičky!

Celý příspěvek →

Školní zkratky

Publikováno | Autor:
3

Nedočkavé dříve narozené jaro.
Že ráda chodím pěšky, to už víte. A teď, když můžu jít jen ve svetru a plédu (když mě maminka nevidí, aby se nezlobila, že nastydnu) je mi ještě hezčeji. V neděli jsem dostala od tatínka krokoměr a už se nedivím, že mě bolívají kotníky, palce a nárty. V pondělí mám 8,5 tisíce kroků, v úterý 9,5, středu “jen” 6,5 (byla jsem ve škole jen odpoledne) a dnes 9 (pro představu 6,5 km). Když jdu navíc ještě domů procházkou, zatím nevím, kolik to je 😀 Dočetla jsem se, že běžný člověk bez procházky denně ujde 1 – 3 tisíce kroků a měl by ujít vždy o cca 6 více, když chce pro sebe něco udělat. No, asi si zderivuju ten “nadpočet”. A vlastně se už nedivím, proč jsem ve volnu chodila na 30km procházky, abych měla pocit, že se procházím. Ale k věci – minulý a tento týden jsem využila 20min obědovou pauzu k něčemu lepšímu.

Celý příspěvek →

(Ne)malé radosti #‎74

Publikováno | Autor:
Odpovědět
  1. Pozdravení bublin.
  2. Moc získaných kladných puntíků.
  3. Jaro v lese, pochvala od vyučující (máte rozhled!) – opravdu je rozdíl učit se něco proto, že mě to zajímá a baví a “nemusím”.
  4. Zahradní chvilka.
  5. Návštěva u B. s D., zpěv na záchodě kvůli akustiky, fascinují mě vysetá semínka rajčat, která doslova rostou před očima a zázvor, který je předhání.
  6. Píseň s D. a D., kterou jsem si navzdory nervozitě užila, procházka proti bolestem.
  7. Pozdravení s D., K., E., F., P., …

(Ne)malé radosti #‎73

Publikováno | Autor:
3
  1. Milující Bůh.
  2. Zvládnutý příklad u tabule, jízda domů po škole.
  3. Oběd mezi sněženkami, pupeny, sluncem a ptáčky.
  4. Jsem ráda, že studuju něco, co mě vážně hodně baví a vidím v tom smysl a těším se na to.
  5. Zastavení se po uhoněném a náročném týdnu se Švédským koláčem a (m)Lékárníčky.
  6. Přenádherné červánky.
  7. Zahradničení.

Celý příspěvek →