Shrnutí roku 2016 + PF 2017

Narcisový článek s fotkami mě, které jsem nezveřejnila v průběhu roku. Ohlédnutí sepsané před pár dny, které je mi milé.
Minulý rok byl (je) pro mě tím nejhorším, nejtěžším, a přesto zároveň nejpožehnanějším, jaký jsem snad mohla zažít. Jde to vůbec dohromady? Jde! (spoiler – shrnutí obsahuje účinný recept na hubnutí!)

(K dlouhému čtení si můžete pustit píseň, která vyšla před pár hodinami a která naprosto splňuje Fulghumovské “slova, která jsem si přál napsat sám” – což jste si asi všimli, že poslední dobou sdílím věci, se kterými jsem ztotožněna textově-hudebně-stylově naprosto moc – toto je téměř vrcholem toho všeho a vyplatilo se tři roky čekat na další tvorbu)

Učila jsem se důvěřovat Bohu a věřit, že to se mnou myslí dobře. To jsem ještě netušila, jak moc to během roku objevím. A jaké převraty udělá odevzdání mé cesty do Jeho rukou. Ale to předbíhám. Začátek roku jsem si mohla užít minimum sněhu procházením po zkoušce, užít si švagřin koncert Only His a uzavřít velmi úspěšně semestr a věnovat se naplno bakalářce. Kde jsem často plakala, že mi to nejde. Také jsme měli po třech letech slučák s gymplem. Nakupuji na oddílové akce, které pilně plánuji, vzpomínám na dětství a pomáhám opatrovat babičku a ze všech radostí mám barevný svět. Když pak jdeme s dětmi na bledulové pole, zkrátka nahlas vykřiknu „já mám takovou radost!“. Začínám hodně chodit pěšky, čistím si hlavu a odpočívám od starostí. A začal další semestr, poslední před státnicemi. Výhodou je mikrovlnná trouba v knihovně, takže si můžu nosit své jídlo a v klidu se najíst.

A, ač je teprve závěr února, přichází jaro! Tak jsem dětem nachystala krásnou prezentaci a materiály na učení kytiček, a tak další den nasněžilo zase 10 cm sněhu. Párkrát jsem si udělala snídani s přáteli na příjemné zahájení dne a těšila se na laboratoře z biofyziky, které byly neskutečně veselé a dobré. Také se pilně učím komunikovat v komunikačním tréninku. Je to dřina… Nacházím si ale odpočinek pro sebe – musím cvičit bolavý kotník, a tak čas ve vířivce a na elektru trávím čtením Vojny a míru. Abych zůstala člověkem. Poslední odpočinek a odměna před vrcholem státnicového a životního šílení. Návštěva Prahy na mládežnické akci, kterou spojuji se setkáním s Mniškou a Avis a pobytím s rodinou. A v sobotu večer tradá domů a dřít a učit a chystat, protože…

koncert sborového zpěvu

Další víkend Velikonoce s bublinami, kde máme poprvé 23 dětí! Je to pro mě velmi náročné, jsem celý den v kuchyni, protože poprvé děti učíme docela samostatně vařit, a všechen ten stres a zodpovědnost, odměňuji se procházkou se staršími, kde končíme na dětských prolízačkách. Ale dopadlo to požehnaně. Další víkend rodinná oslava, kterou také organizuji a vařím, kde se konečně jako rodina setkáváme mimo svatby a pohřby (na to jsme moc mladí!) – všichni na to vzpomínají rádi a chtějí znovu! Další víkend koncert sborového zpěvu. A projekt Tváří v tvář, který jsme s Pa. půl roku chystaly. (netuším, jak jsem to všechno zvládala!) Dostávám se tedy do koloběhu, ve kterém zpracovávám bakalářku, učím se mikrosvět, aby mě před státnicemi nevyhodili, dělám biofyzikální protokoly a jsem neustále v labině/na konzultaci a do toho plánuji tábor, dětské výpravy, věci v kostele a Tváří v tvář. Asi se to podepsalo na mém zdraví, protože mi bylo zjištěno onemocnění a já se musela vytrvale začít učit trpělivosti a byla vděčná za blízké přátele, kteří mě povzbuzovali, modlili se a drželi.

Nálada u svítání v šest ráno na jachtě po noční hlídce, abychom do ničeho nenarazili. Blaho.

Do toho zmatku jedeme s dětmi na moravskoslezskou víkendovou akci (v neděli přenechávám děti ostatním vedoucím, zalézám do chatky a musím se učit, další den odevzdávám bakalářku). Zde perlička – v pátek večer, když jsem brala do náruče jednu bublinu, abych ji uložila, se ke mně někdo přimotal, a řekl: „Slečno, máte moc pěkné příběhy.“ Byla tma, tak netuším, kdo to byl, i když jsem ho hledala. Ale! Ten někdo se sám na začátku prosince ozval! Svět je malý 🙂 A moje kamarádky začínají rodit a čekat děti! A tak mohu jít ke státnicím a státnicuji, a to úspěšně, velmi, víc, než bych si dovedla představit! Pán Bůh mě držel a pomáhal. A tak hurá nejlepší kamarádce na svatbu, doplánovat tábor a nevyspaná se na něj vrhnout (a ještě mezitím konzultovat s vyučujícím studijní budoucnost). Tedy, jdeme do přeplněného léta plného odměn.

Překrásný den z jachty – fotka v 7 ráno, kdy jsme dopluli na ostrov a našli trosečnickou chatku a strašně si to tam užili. Nikdy nevíte, co vám život právě chystá…

Bublinový tábor, zápis na další studium, odprovodění babičky na operaci a starost o ni, zavařování, zahradničení, výlet na kole, zápis na magistra, vaření a rodinná dovolená (Novohradské hory, Šumava, Zoo). Spirituální odpočinek při studiu knihy Zjevení s výletováním, tábor moravskoslezský jako vedoucí družinky (nová krásná zkušenost), svatba dalších přátel, ježdění na kole, vaření a pečení, mluvení s kamarádkou před jejím křtem, státnice maminky! Křest kamarádky, potáborovka s dětmi, starost o babičku po návratu z lázní a odjezd na jachtu. A škola – tedy školy 🙂

Tato fotka z posledního dne jachty má pro mě osobité kouzlo.

A ani nevím, začíná to běžet. 12 hodin ve škole, procházení domů, spánek, učení, škola… Koloběh. A v něm se mi rozjede bolest osmičky. Tak si užiju pár intenzivních návštěv zubaře a nakonec jde ven. A zde přichází reklama na zhubnutí 8 kg! (ano, není to na mě vidět, ale cítím se lépe, je mi lépe a sukně nemám tak upnuté ;-)) Zařiďte si bolení zubu, ale jen takové, abyste se naučili poprvé v životě normálně jíst – tedy, kousat!!!, nehltat, tudíž sníst tak akorát a nepřejídat se. Pak se předepisuje procházení, bohatý spánek (8 hodin) a duševní pohoda a klid. Když bude spánek, nebude potřeba dopovat se tolika cukry a lépe se dodržuje pitný režim! Také byl objeven blahodárný vliv přátelských rozhovorů, které vytrhávají od učení (kdy třeba z pár minut je 15 nebo dokonce 40 – kdy třeba mluvíte o tom, jak vám nejde už pár hodin vyřešit příklad, pak se vrátíte a během minuty ho máte dodělaný a ještě se chlubíte a jste pochváleni). A když se učení nestíhá, jde se spát, ráno se přivstane (ve 4 nebo 5), pěkně odpočatí, a vše se stíhá. Krásné období plné řádu! Promoce!

Na Zjevení – můžu si tě vyfotit? Strašně se mi líbí tvé dolíčky! (fotila mě holka! 😉 🙂 )

Letí podzimní výpravy s dětmi, které jsou styčnými body v mém koloběhu učení a střebodem těšení se. Semestr vrcholí – s jedním projevem z KomTru jsem dokonce nominovaná na besídku (to poselství by měli slyšet všichni), ale časově ji nestíhám – musím za bublinami. Za to se učím čas, který dostávám, dávat dál, a v důsledku mi nechybí a cítím se skvěle! A začínají mi pomalu zkoušky a čas tak splývá, že netuším, co se děje. Protože se učím, spím, jím, chodím do školy, chystám věci do kostela a pro děti. Učím se věci si srovnávat v hlavě, objevuji nepoznané a stále nejsem schopná si zařadit příjemné pocity do správných škatulek.

Víte, těch několik podzimnězimních týdnů neumím popsat. Je to něco překrásného v mém životě, co jsem ještě nikdy nezažila, kdy nestíhám vstřebávat rychlostně běžící příjemné pocity, objevuji sama sebe, druhé, Boha, sílu modlitby, sdílení, pravý rozměr naslouchání, nechávám věci za sebou, těším se na věci před sebou… A je to tak niterné, že to neumím předat. Ale neskutečné, tak krásné! Že nechci, aby to skončilo… Jdu třeba lesem ze školy, poskočím a začnu se nahlas smát a skákat mezi listím (nebo včera na procházce s přáteli si povídáme a já najednou zvolám “to je tak krásné!”). Přestože je mi smutno, je mi tak krásně! Řeším, co znamená skutečně věřit denně a v maličkostech, co to znamená radost ze života, že o smutku můžeme mluvit, že otevřenost v životě nevadí a hledám její hranice. Učím se přijímat komplimenty, zase se začínám smát, dozvídám se neskutečně dobrou zprávu o svém zdravotním stavu (zase třetí Boží cesta) a dostávám překrásný předvánoční dárek v podobě jedné školní záležitosti, týkající se diplomové práce. Všechno zapadá a dává smysl. Čím jsou věci těžší a je mi ouzko, tím větší požehnání nacházím. Protože objevuji dary, lidi a Boží náruč. Neskutečné. Asi se opakuji, ale. Toto období hrozně nechci zapomenout a hrozně doufám, že bude pokračovat. Takovým téměř vrcholem je překonání strachu na lezecké stěně, na kterou se po 3,5 letech po pádu odhodlávám a kde zažívám neskutečné pocity štěstí, které cizí lidé nechápou. Ale po rozhovorech zainteresovaní ano a sdílí to se mnou a mám radost! A paradoxně čím více se blíží konec roku, tím těžší období zažívám, přibývají slzy. Ale ve všech těch slzách nacházím pokoj a klid. Jsou to paradoxy, asi si musíte ťukat na čelo. Taky bych to dělala. Jenže to tak zažívám a je to. K neuvěření.

Sviťme sobě i druhým 😉

Abych to shrnula? Staly se těžké věci, které sem nepatří. Jsou niterné, osobní. Ale stalo se mnoho dobrého. Co je ještě osobnější, ale pro povzbuzení to sem patří. Mám po státnicích, maminka má po státnicích, J. se dostal na gymnázium, zvládla jsem tábor a Tváří v tvář, Bůh mě (opět) uzdravil, nacházím ve svém životě řád, nový rozměr požehnání, (m)Lékárník dokončil seminář, držím se na dvou školách a Bůh mi neskutečným způsobem žehná na zkouškách, zhubla jsem a cítím se dobře, objevuji radost, začínám se zase věnovat mým blízkým a vždy se těším na bubliny…

Minulý rok byl (je) pro mě tím nejhorším, nejtěžším, a přesto zároveň nejpožehnanějším, jaký jsem snad mohla zažít. Už trochu chápete, ne?

Často totiž cesta, která není úplně vidět, znamená pouze to, že po ní dlouho, dlouho nikdo nešel (viz foto z Novohradských hor).

Příspěvek byl publikován v rubrice O mně a blogu a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u „Shrnutí roku 2016 + PF 2017

  1. Trochu 🙂 Zdá se, že tvá cesta životem je opravdu pestrá a ty se jen tak něčeho nezalekneš, díky Opoře, kterou vnímáš 🙂 Gratuluji ke všem úspěchům, hlavně k těm méně viditelným – k těm vítězstvím ve tvé duši:)

  2. Velmi dobrý nápad s provázáním tohoto článku s těmi ostatními! Opravdu. Bylo příjemné se k vzpomínanému vrátit. A to ještě za poslechu oblíbených London Grammar. Nějak to uvnitř mě splynulo v krásný, ucelený okamžik. 🙂

    V novém roce jen vše dobré, Berry!

  3. Melly: Barevňoučká 🙂 Děkuju! Ty v duši jsou. Nejbolestnější a nejpožehnanější. Ale vyhráno nemám, spíše. Jsem se odhodlala 🙂

    Avis: Jsem ráda, jestli to v tobě vzbudilo takové pocity! To mě těší! I tobě, Avis! 😉

  4. Ten zub ma celkom pobavil.=D Pripomenulo mi to jeden čas, keď mi robili môj zub, trocha iný prípad a iný zub, ale to bolo prvý raz v živote, čo som nespala kvôli zubu a každé 4 hodiny brala niečo proti bolesti! A to normálne takú tabletku nedám do úst pokiaľ to nie je super akútne, čo je tak 3 razy do roka v priemere. Ale odvetdy úprimne súcitím a prežívam tú boelsť s každým, koho to trápi, aj keď je to úplne iný zub a prípad.=D Proste zub je najhoršia forma bolesti pre mňa.
    Ale teda vidím, že si mala naozaj náročný rok, presne ako píšeš… ale tiež vidím, že aj veľmi “posilujúci”. Prekonala si veľa, ale aj si veľa zažila. Myslím, že naozaj sa máš z čoho tešiť a z čoho čerpať do ďalšieho roka. =)

    • 😀 Zub mám spojený s nejhezčím obdobím, jaké mě mohlo minulý rok potkat 🙂 Kromě té bolesti samozřejmě 😉 Já se u zubaře poprvé v životě bála při trhání! A když jsem na spaní musela mít pod hlavou moc polštářů, na které nejsem zvyklá, trpěla jsem! (a to jsem se v létě škodolibě chlubila, že mě osmičky nikdy trhat nebudou :-/)
      Otevírá mi to obzory 🙂

  5. Pingback: Shrnutí roku 2017 | Berry

Napsat komentář: Avis Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.