Příběh pro děti 16

Zároveň to slouží jako článek Prázdniny 2016 – jachta.
Sice už máte měsíc školu, ale ráda bych vám dnes pověděla jeden zážitek z prázdnin – takový námořnický.

Měla jsem možnost jet na týden na jachtu – byl to nádherný týden. Téměř každý den jsme spali v jiné zátoce, viděli delfíny, otevřené moře, velké lodě, vojenské lodě, luxusní lodě, navštívili mnoho ostrůvků. Třeba na jednom byla chatrč úplně jako pro trosečníky. Dokonce jsme byli v ponorkovém bunkru a poslední den kamarádi našli pod vodou i vrak! Každý den po večeři měl někdo z kamarádů takové krátké zamyšlení, o kterém jsme si docela dlouho povídali. Jeden večer povídali kamarád o soucitu a příběh o Milosrdném Samaritánovi, který určitě znáte. Hodně dlouho jsme si povídali o pomoci druhým a šli spát.

Další den probíhal podobně jako předchozí. Ale museli jsme jet natankovat. Což je docela zábava – lodičky nemůžou stát za sebou v řadě, jako auta, protože se otáčí vítr, a tak se pořád trošku popojíždí, chystají lana na přivázání, hlídají ostatní lodě. Celou dovolenou jsme jeli s ještě jednou lodí, ale u tankování jsme se museli v řadě rozdělit, a tak jsme se dohodli, že na ně počkáme v jedné blízké zátoce. Právě u toho vraku. Nachystali jsme si oběd, a že potom se budeme potápět k tomu vraku. Ale co se nestalo…

Volal nám na vysílačku kapitán druhé lodi, že má nějaký problém. Moc jsme mu ale nerozuměli. Tak si kapitánové telefonovali a zjistili, že druhé lodi přestal fungovat motor, nestihli natankovat a vítr je unáší na moře. Když volali takovou lodní odtahovku, ta jim řekla, že se mají pokusit přiblížit k přístavu a pak pro ně doplují. Nedalo se nic dělat – kapitán rozhodl, že jim pojedeme pomoct. Nikdo sice nereptal, ale mnoho kamarádů bylo zklamaných, že se nestihnou jít potápět k vraku.

Vypluli jsme ze zátoky, natáhli plachty a ve změti všech plachetnic, které k domovskému přístavu, hledali tu naši kamarádskou. Vysílačkou jsme se hledali, nakonec jsme je našli. Ale už nefoukalo tolik větru, plachty se musely sbalit a jet na motor. A co měla druhá loď za problém? Nefungoval jí motor. Takže nás čekala operace. Museli jsme vzít všechny fendry z obou lodí – to jsou takové plastové válce, které tam jsou na ochranu, aby se loď neodřela o jiné lodě třeba v přístavu nebo o molo. Lodě kapitáni opatrně přiblížili vedle sebe, my mezi ně navázali úplně všechny fendry a pak se pomocí lan lodě na čtyřech místech svázaly k sobě. Na naší lodi se nastartoval motor a kapitán se opatrně rozjel k přístavu. Musel zpomalit, protože jsme museli opravit nějaké fendry, které se tím mačkáním vyfoukly.

Najednou jsme před sebou něco viděli. Velká loď táhla na lanu ponton – což je vodní most. Za normálních pravidel bychom museli dát my jim přednost a objet je, ale my jsme byli špatně ovladatelní. Kapitán zavelel, že se musí pověsit na stěžeň výstraha o naší neovladatelnosti. To se dělá dvěma černými koulemi. Ale na vedlejší lodi je nemohli najít a na naší jsme měli jen jednu kouli. Tak jedna kamarádka rychle vymyslela, že donesla odpadkové pytle, dala do nich oblečení a boty, udělala tak z nich koule, a ty pověsili na stěžeň. Kapitán měl celou dobu přibržděno, a tu táhnoucí loď jsme nechali přejet. Přístav už byl na dohled. Což byla sice dobrá zpráva, ale také to znamenalo, že je to těžké. Okolo nás plulo mnoho lodí z různých směrů a také se zvedal vítr. Kapitán druhé lodi telefonoval do přístavu, ale tam mu to ta odtahovka nebrala. Už jsme byli téměř před moly, kde se kotví, a konečně za námi na člunu dojel pán, který nám řekl, že máme doplout k molu, kde se rozbitá loď odváže a naše ať si zaparkuje.

To se našemu kapitánovi ale moc nelíbilo. Říkal, že všechny fendry máme uprostřed a bojí se, že by se rozbil okraj lodi. Tak ať kormidluje ten pán z odtahovky. Ten se vrátil zpět do přístavu, nabral ještě dalšího pána, připlul za námi a ujal se kormidla. Ani jsme nedutali. Náš kapitán udílel rozkazy, jak nachystat lana a vysvobodit pár fendrů, abychom dobře zakotvili rozbitou loď.

Povedlo se! Moc rádi jsme zatleskali. Odvázali jsme rozbitou loď a pán naši dokormidloval ještě do přístavu na uvázání. Byl to velký zážitek. Mrzelo nás, že jsme neviděli vrak, půl dne nemohli plavat, ale místo toho zachraňovali druhou loď, což nebylo ani naší povinností, ale odtahovky. Ale co myslíte, stálo to za to? Navíc jsme se shodli, že o to více všichni přemýšlíme nad včerejším povídáním. Vzpomínáte, o čem bylo? O soucitu a pomoci druhým. Budu ráda, když mi k obrázku z příběhu i napíšete, jaké si myslíte, že jsme si z toho měli vzít ponaučení. Tentokrát jsem moc zvědavá 🙂

P. S. Pokud tentokrát nechcete číst, můžete si příběh poslechnout 🙂

P. S. 2 Ilustrační fotky z tohoto bezvadného týdne.

2 komentáře u „Příběh pro děti 16

Napsat komentář: Berry Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.