1. Onemocněl vyučující. Ne, že bych z toho měla radost, ale díky tomu jsem mohla jít na chvíli za dětmi. Chybí mi.
2. 3 zastavení. Slovensky uslyšené “svetřřřík”. Není nad to mít možnost si jít pro první pomoc k (m)Lékárníkovi. Což mi připomnělo ráno, kdy jsme se učili resuscitovat – jsem vděčná, že bych teoreticky věděla, jak na to (a že mám i kapacitu plic a silné ruce). Ale zažít se mi to nechce. A to třetí? Neveselá návštěva v doprovodu maminky na zubní pohotovosti. Po které následovala veselejší chvilka na schodech. “Nemůžu se smát.” “Tak apaticky.”
3. Po nepříliš prospané noci jsem se dokázala soustředit a se spolužačkou pomocí chatu a fotek vyřešit domácí úkol s integrováním. Také zoubek bolí méně.
4. Dnešní paní zubařka měla nejjemnější ruce a byla nejhodnější! Také jsem vděčná, že se u nás tak nějak vždycky mezi maminkou, tetou, sestřenkou, babičkama a (m)Lékárníkem mluvilo odborně – díky tomu jsem dnes chytala dnešní přednášku o analgeticích a anastezii (pozor, farmakologii máme až zítra!) a spolužáci chudáci plavali 🙁
5. Zpěv.
6. Babincová školka, námořní příběh, delikátní rodinný slavnostní oběd (promoce 1, promoce 2, výročí svatby) a večerní koncert se setkáním.
7. Den s (m)Lékárníkovými – pokáceli jsme uschlou jabloň (táhli táhli pilou, až jsme ji stáhli tahacím lanem z auta), udělali další práci, udělali pár drobností u babičky a nákup nádobí do oddílu a k nim do domácnosti. Jo, a taky mě nechali řídit celý den, takže jsem parkovala příčně i podélně, střídala pruhy, čísla na řadící páce a jela i stovkou 🙂 A bonus? Na fotce 🙂

Sirup bude!

Tomuhle prostě nešlo odolat. Když si k tomu přidáte dva tři sešity a láhev s vodou, tak je to běžný obsah mé kabel(k)y z minulého týdne. (úplně běžně tam mívám ještě nějakou krabičku se stravou od maminky ;-))