Název knihy: Záhir
Autor: Paulo Coelho (překlad Pavla Lidmilová)
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2005, Praha

Obsah: Jako každá Coelho kniha, i tato je uvedena veršem z evangelia a modlitbou (básní) nějakého autora. Hlavní postava, spisovatel, se vyrovnává s tím, že mu zmizela žena, Esther. Neví kam, s kým, proč a zda se vrátí. V myšlenkách se vrací k tomu, co spolu prožili, jak ji miluje a klade si otázku, co je láska, proč je Esther jiná než jeho dvě předchozí ženy a proč je posedlý tím ji najít. Kdy nalezne klid a zda ho nenalezne s přechodnou známostí. Ze svého smutku píše knihu a pak se setkává s Michailem, který dělal Esther překladatele krátce před jejím zmizením. Postupně se s ním seznamuje, nalézá klid a pak se společně vydávají na cestu, aby Esther našli, která na svého muže čeká. Společně se vrací zpět domů.

Ukázka:  Po rozhovorech je součástí rituálu večeře s nakladateli. U stolu sedí jako obvykle místní osobnosti, které mě vždycky osloví, sotva zvednu vidličku k ústům: „Odkud berete inspiraci?“ Pokouším se jíst, ale musím se chovat příjemně, rozmlouvat, plnit svou roli celebrity, povědět pár zajímavých historek, udělat dobrý dojem. Vím, že nakladatel je hrdina, nikdy neví, jestli kniha uspěje, měl spíš prodávat banány nebo mýdla – je to jistější, tyhle artikly nejsou ješitné, sebestředné, neprotestují proti nevydařené prezentaci nebo proto, že se někde seženou.

Vlastní názor: Coelho je můj oblíbený autor a na této knize mě mátl um, zda nevím, co píše o sobě, co je fikce, a co hlavní postava píše o sobě, zda není o něm. Zmatky trochu přiživovaly odkazy na jiná Coelho díla. Kniha se mi moc líbila. Její děj není v podstatě důležitý. Je to o pocitech, které hlavní postava prožívá, jak se vyrovnává a nalézá otázky na odpovědi, nalézá pokoj a ztrácí žárlivost. Jediné, co mě zarazilo, byl konec knihy, protože při shledání s Esther je Esther těhotná s někým jiným, kdo „už není“. V knize jsou příběhy o starých generacích, odpověď na otázku proč jsou od sebe kolejnice vzdáleny tak, jak jsou a jiné drobnosti, které to dotváří. Coelho je zaručená kvalita, v doslovu je popis, co vše je inspirováno skutečnými událostmi a lidmi a popis krajiny je až po jeho návštěvě.